Proč a jaký světový rekord drží václavky? A víte, že syrové jsou jedovaté?
Když začnou na podzim medově zbarvené václavky obecné růst, objeví se většinou v hotových přívalech. Václavky vyrůstají v trsech i jednotlivě na kmenech a pařezech různých dřevin. A protože se na rozdíl od jiných hub nerozmnožují pouze výtrusy, drží jedinečný světový rekord: podhoubí jediné václavky, objevené v americkém státě Oregon, zaujímá plochu zhruba 880 hektarů, což je více než 1200 fotbalových hřišť! A protože václavky jsou zasyrova jedovaté, musí se tepelně upravit – zkuste náš recept na václavky v červeném víně.
Václavka obecná je chutná houba, která musí projít opravdu důkladnou tepelnou úpravou (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Václavka obecná (Armillaria mellea) patří až do konce listopadu podzimnímu lesu, leč – bohužel – platí to i obráceně. Podzimní les patří do jisté míry václavkám, jakožto jeho agresívním parazitům, způsobujícím tzv. bílou hnilobu dřeva. Vyrůstají v trsech i jednotlivě na kmenech a pařezech nejrůznějších dřevin, přičemž nejčastěji napadají smrky a jejich kořenový systém.
Snadno je můžeme, třeba s vyhozenými odkrojky hub, zavléct i do zahrad, kde dokážou úplně zničit všechny ovocné stromy. Bílá, vějířovitá vlákna václavek, která ve tmě světélkují, se spojují v leskle tmavé, bohatě větvené provazce, jež dokážou narůst až několik metrů za rok.
Václavky obecné (Armillaria mellea) vyrůstají v trsech i jednotlivě na kmenech a pařezech různých dřevin
Proč a jaký světový rekord václavky drží
Václavky se na rozdíl od jiných hub nemusí rozmnožovat pouze výtrusy, ale i vegetativně, nepohlavně. A právě tahle skutečnost je podstatou jedinečného světového rekordu: Podhoubí jediné václavky, objevené roku 2000 v americkém státě Oregon, zaujímá odhadem plochu 880 hektarů, což je více než 1200 fotbalových hřišť! Jelikož jde skutečně o jedince, stává se tak václavka nejtěžším organismem na zemi, vážícím úhrnem asi 600 tun! Nedivme se proto ani tomu, že stáří tohoto giganta je odhadováno na 2400 let.
Václavka obecná má medově hnědě zbarvený klobouk a prsten zdobený tmavohnědými vločkami. Bílý poprašek, považovaný někdy za plíseň, je neškodným výtrusným prachem. Sbírat lze i větší plodnice, pokud jsou ovšem čerstvé a tudíž zdravé. Záměna je možná snad za jedlou, v mládí chutnou, ovšem dost tuhou šupinovku kostrbatou (Pholiota squarrosa). Ta je šupinatá podobně jako václavka, na rozdíl od ní má ale šupinatý i třeň.
Syrové plodnice václavky jsou jedovaté
Syrové plodnice jsou jedovaté a ani odvar není zcela bez vedlejších účinků, a proto není vhodné přidávat větší množství václavek do polévky. Jedovaté účinky se však ruší tepelnou úpravou, je ovšem potřeba je vařit alespoň 20 minut. Václavka ale přesto není pokrmem pro každého – i když řádně tepelně upravená, reagují na ni mnozí lidé střevními a žaludečními potížemi.
Pro ty, kterým jídlo z václavek nevadí, nabízíme recept na václavky v omáčce z červeného vína. Kloboučky z asi 500 g václavek osolíme, obalíme v hladké mouce a opečeme na másle. Podlijeme asi 100 ml vývaru (může být z kostky) a dusíme 30 minut. V druhém kastrolku na másle osmahneme nadrobno pokrájenou cibuli, přidáme 2 lžíce cukru a necháme zkaramelizovat. Zalijeme 150 ml červeného vína, přidáme hřebíček, skořici a kůru z 1 citronu. Necháme přejít varem, přidáme k houbám a vaříme dalších 15 minut. Nakonec podle chuti dosolíme. Můžeme přidat trochu kysané smetany. Podáváme k masu nebo samotné s těstovinami či rýží.
Zdroj informací: autor článku
Publikováno: 12. 10. 2018, Autor: Jaroslav Vanča, Profil autora: Jaroslav Vanča
