Právě teď nastal nejvyšší čas na přípravu bezlepkových perníčků, které chutnají a voní stejně jako ty tradiční, ale mohou si na nich pochutnávat bez obav i celiaci. A vaše ratolesti bezesporu nadchnou svou neobvyklou „vitrážovou“ výzdobou.
Zdroj: Prima DOMA MEDIA s.r.o.
Nadýchané bezlepkové perníčky nezklamou
Mezi vánočním cukrovím patří perníkovému pečivu čestné místo. Na něm se určitě umístí i bezlepkové perníčky, které díky všem nádherně voňavým a lahodným ingrediencím chutnají snad ještě lépe než ty upečené z pšeničné mouky. Přidává se do nich navíc samokypřicí mouka, díky níž budou nadýchané jako sen.
Co budete potřebovat:
250 g bezlepkové mouky „chlebová směs“
250 g bezlepkové samokypřicí mouky
180 g moučkového cukru
2 vejce
1 lžíci kakaa
1 lžíci skořice
1,5 lžíce koření do perníku
125 g tuku (např. máslo)
4 lžíce medu
pytlík barevných cucavých bonbonů
Začněte tím, že rozpustíte tuk s medem. Pak smíchejte obě mouky s kakaem a přidejte do nich vejce a po rozpuštění med s tukem. Hotové těsto nechte odpočinout do druhého dne, aby se rozleželo a lépe se s ním pracovalo.
Bonbonová sklíčka jako z vitráží
Druhý den těsto rozválejte a vykrájejte z něj cukroví, do jehož středů ještě vykrojte malé otvory, které mohou být nejrůznějších tvarů. Poté pečte na plechu vystlaném pečicím papírem v troubě vyhřáté na 170 °C asi 7 až 9 minut.
Následně přichází čas pro „vychytaném vitrážovém“ zdobení, které si připravíte z nadrcených barevných cucavých bonbonů. Ty nasypte do otvorů v cukroví a dejte ještě na chvíli zapéct do trouby asi na 2 – 3 minuty, nicméně doporučujeme nespouštět plech v troubě z očí.
Nadrobno rozdrcené bonbony nasypte do vykrájených ploch uprostřed cukroví
Po vychladnutí můžete dozdobit klasickou polevou. Pokud budete chtít vyrábět slepované perníčky, nezapomeňte si nechat některá cukrovíčka bez vykrojených prostředků. Ke slepení hotových perníčků poslouží nejlépe marmeláda výrazné chuti, například rybízová nebo višňová.
Odkud se vzaly vánoční perníčky?
Perníčky se pečou v evropských domácnostech už od středověku a začalo se s nimi v německých hanzovních městech, kde se hojně obchodovalo i s dalekými zeměmi, odkud se přiváželo voňavé koření, které se do perníku přidává. Právě díky němu byly perníčky dlouhá staletím cukrovím jen pro ty nejbohatší, protože vzácné koření nebylo vůbec levnou záležitostí. V Čechách se první písemné zmínky vztahující k perníku objevují už ve 14. století a mimochodem, stejně jako všude jinde, byly i u nás dlouho považovány spíše za lék na zažívací problémy než za cukroví určené jen tak k mlsání.
