Zavařovací sklenice v podobě, jak je známe dnes, jsou výsledkem dlouhého vývoje. Už dávno přestaly sloužit pouze k uchování domácích dobrot. Dnes jsou rovněž i stylovým doplňkem našich domovů, inspirují umělce a designéry a skrývají v sobě velmi zajímavou historii. Pojďte s námi nahlédnout do světa těchto všestranných skleněných nádob a objevit jejich mnohostranné využití.
Zavařovací sklenice
Zavařovací sklenice vznikly již před více než dvěma staletími. Stojí za nimi francouzský kuchař Nicolas Appert, jenž vyslechl Napoleonovu výzvu, který se na bojišti potýkal s kazícími se potravinami a přišel s nápadem konzervace potravin ve skleněných nádobách, jež jsou následně zapečetěny voskem. Tento způsob, zvaný appertizace, byl revoluční, nicméně tehdejší sklenice byly velmi křehké a jejich výroba byla náročná. Důležitým mezníkem v historii zavařovacích sklenic byl proto až vynález gumového těsnění německým chemikem Rudolfem Rempelom kolem roku 1880. Toto vylepšení umožnilo pevnější a spolehlivější uzavření sklenic, což přispělo k jejich masovějšímu rozšíření.
Zavařovací sklenice Rudolfa Rempela vs. Masonovy zavařovací sklenice
Ve stejném období (v roce 1858) vynalezl John Mason v Americe Masonovy zavařovací sklenice, které se vyznačují inovativním dvoudílným víčkem s gumovým těsněním a kovovou sponou. Díky tomu se potraviny mohly uchovávat déle a v lepší kvalitě. Masonovy sklenice se rychle staly populární nejen v USA, ale v celém světě. Nutno však říct, že Rempelův vynález gumového těsnění umožnil spolehlivější uzavření sklenic, jeho systém však nebyl tak specifický jako Masonův patent, který se týkal konkrétního designu a víčka sklenice. Masonovy sklenice jsou dnes známé i jako patentní zavařovací sklenice. Popravdě, dříve se však za patentní zavařovací sklenice označovaly jakékoliv zavařovací sklenice, které měly patentovaný systém uzavírání.
Zavařovací sklenice v Česku
V druhé polovině 19. století se tak v Česku používalo hned několik metod zavařování. Kromě appertizace, se využívalo tradičních postupů uzavírání sklenic měchuřinou (vepřová měchuřina po vyschnutí sklenici neprodyšně uzavřela) a na stejném principu fungoval i pergamenový papír nebo voskovaný papír. Patentové zavařovací sklenice se skleněnými víčky k nám potom dorazily před první světovou válkou, přičemž od 20. až 30. let byl pak tento způsob zavařování zdokonalován.
A tak vznikly rýhovky a masovky
Postupné zdokonalování těsnících vlastností zavařovacích skel vedlo v polovině 30. let minulého století k vývoji rýhovek. Tyto sklenice se vyznačovaly profilovanými okraji, k nimž lépe přiléhaly pryžové kroužky. Výhodou těchto sklenic byla i zaměnitelnost prvků a možnost zavařování v troubě. Tyto sklenice se u nás nejvíce používaly v 60. letech minulého století.
Vedle rýhovek se prosadily i masovky, což byly zavařovací sklenice, které měly čtyřboký pryžový kroužek. Ten se pokládal na horní plochu okraje sklenice, na který se potom položilo skleněné víčko. Jelikož se ale tato víčka často otloukala a pak se špatně zavírala, začalo se uvažovat o plechových víčkách. Oba typy zavařovacích sklenic byly určeny pro domácí zavařování.
Moderní zavařovací sklenice
K progresivnějšímu vývoji zavařovacích sklenic došlo však až v 50. letech 20. století. Právě v té době se začala objevovat kovová víčka. Šlo o víčka bez závitů, které se uzavíraly pomocí speciální hlavy. Nejznámějšími se staly víčka OMNIA a PANO, která jsou používána dodnes.
Víčka PANO
Víčka PANO se vyráběla v Německu z ocelového plechu.
Víčka OMNIA
Víčka OMNIA jsou známá v anglicky mluvících zemích. Vyrábí se z hliníku. A potom, co nejprve byly vyváženy do Nizozemska, jsme je začali v 70. letech používat i my a používáme je dodnes. Vyrábí se v různých velikostech ke sklenicím o velikosti: 120, 210, 280, 370, 500, 720 a 1000 gramů. Bohužel, tato víčka mají tendenci se ničit, Dají se však snadno vyměnit. Používají se nejčastěji na kompoty.
Twist-off víčka nejsou dnes už jenom na tatarce
Twist-off víčka jsou vlastně šroubovací víčka. U nás se poprvé objevily v 80. letech minulého století, kdy se zpočátku používaly jen na kojeneckou výživu a kečup. Stávaly se ale čím dál oblíbenějšími a dnes je vidíte de facto všude. Používat je můžete na různé zavařovací sklenice. Nejčastěji se ale používají na zavařovací sklenice o objemu 720 ml.
Aktuální trendy zavařovacích sklenic
Moderní zavařovací sklenice se vyznačují různými tvary, barvami a vzory. Už dávno neslouží pouze k zavařování. V současné době můžete najít zavařovací sklenice s reliéfními vzory, barevnými víčky nebo dokonce i s integrovanými lžičkami. Některé sklenice jsou vybaveny speciálním uzávěrem, který umožňuje snadné otevírání a zavírání jednou rukou. Zajímavou novinkou jsou pak zavařovací sklenice s integrovaným filtrem. Tyto sklenice jsou ideální pro přípravu domácích limonád, čajů nebo ovocných moštů. Zavařovací sklenice se rovněž čím dál častěji využívají i k servírování jídel. Použít je můžete na různé dezerty, saláty, předkrmy nebo dokonce i hlavní jídla. Využít je můžete nejen pro transport jídla do školy, zaměstnání, ale i na procházky s dětmi, výlety a další venkovní akce.
Další trendové využití zavařovacích sklenic
Zavařovací sklenice prochází neustálou proměnou. Nicméně zatímco dříve byly zavařovací sklenice spíše praktickým nástrojem pro uchovávání potravin, dnes se navíc staly i módním interiérovým doplňkem a designovým prvkem. Kromě klasického využití v kuchyni se s nimi můžete setkat v obývacím pokoji, kde mohou sloužit jako originální vázy na květiny nebo svícny. V koupelně pak mohou fungovat jako úložné boxy na kosmetické potřeby a mýdla. V kuchyni do nich můžete uložit i těstoviny, kávu, čaj a jiné potraviny. Dokonce i děti mají pro ně různorodé využití. Inu, fantazii se meze nekladou, a tak zavařovací sklenice můžete vidět i na slavnostně prostřené svatební tabuli nebo jako originální dárkové balení.
Zdroje informací: nytimes.com, roseberys.co.uk, sisterlydrinkware.com, Národní zemědělské muzeum
Publikováno: 15. 9. 2024, Autor: Adriana Dosedělová, Profil autora: Adriana Dosedělová