Pýchavka obecná umí pěkně překvapit aneb Nebojte se bílých paliček
Bílá barva je vysloveně charakteristická pro některé druhy břichatkovitých hub neboli gasteromycetů. Nejznámějšími z nich jsou pýchavky, často se vyskytující a nápadné, pohříchu však málo sbírané houby. Pýchavka obecná (Lycoperdon perlatum), rostoucí jednotlivě i ve skupinách, se dá najít až do konce října v sadech, na mezích, pastvinách i v lesích, často při okrajích cest.
Plodnice pýchavky obecné jsou dosti proměnlivé, a to jak velikostí, tak tvarem i utvářením povrchu. Mohou být 2 až 8 centimetrů vysoké, až 5 centimetrů široké, obvykle palicovité, ale i kyjovité či hruškovité. Nejenže je pýchavka kvalitní jedlou houbou s jemnou, ba lahodnou chutí, v porovnání s jinými je i stravitelnější. Její sběr doporučujeme také proto, že ji nelze zaměnit s žádnou jedovatou houbou.
Sbírají se jen mladé, tedy tužší a na průřezu tvarohovitě bílé plodničky. Později uvnitř měknou, žloutnou až hnědnou, a takto již přirozeně nejsou poživatelné. Jejich kulovité vrcholky, tzv. teřichy jsou v tomto stavu již připraveny k pozvolnému rozprašování výtrusů okrouhlým otvorem na temeni. A právě kvůli nim není zrovna vhodné do starších pýchavek kopat nebo na ně šlapat: drobný výtrusný prach může citlivým osobám podráždit nejen oční spojivky, ale i plíce.
Prima tip
Pýchavky se dají připravit na různé způsoby, dobré jsou třeba v podobě špízu, se špekem a cibulí, stejně jako s vajíčkem na způsob mozečku. Podušené a rozmixované vytvoří základ výborné krémové polévky. Snadno a dobře se suší. Anebo dokonce – jako snad jediné houby vůbec – je můžeme upravit na sladko, tedy nakrájet na plátky, osmažit na másle dorůžova a nakonec pocukrovat. Je to vážně velká dobrota!
Publikováno: 14. 9. 2017, Autor: Jaroslav Vanča , Profil autora: Jaroslav Vanča
Ne na všechny houby musíme chodit do lesa. Pýchavku obrovskou můžeme pěstovat i doma. Potřebuje vlhčí a humózní místo a na vysázení se používá vypěstované podhoubí.
