Poněkud záhadný pestřec obecný je houba „jedlá nejedlá“: Dva tři plátky bohatě stačí

Po vydatných deštích ještě pár dní vyčkejme, podhoubí se teprve regeneruje. Anebo se vydejme do pískovcových skalních měst na severu Čech…

Dešťové přívaly v druhé polovině tohoto týdne po dlouhotrvajícím suchu jistě přidělaly leckomu starost, mnozí z nás zase pookřáli… Třeba i nadějemi na konečně probuzené a plodivou silou obrozené podhoubí. Na důsledky kýžené vláhy však ještě pár dní počkejme.

Ideální houbou pro tento „mezičas“ je právě taková, jež je suchých biotopům přivyklá. Jde o poněkud záhadný, jakkoli hojný pestřec obecný (Scleroderma citrinum) s kulovitými až nepravidelnými, k zemi přitištěnými plodnicemi. Roste od konce června až do října, nejčastěji pod borovicemi, břízami a duby, přičemž dosti příznačně provází poutníky cestičkami pískovcových skalních měst. Skoro deset centimetrů velkého pestřece (správněji pesterce) na fotografii jsem nalezl kousek od úpatí rozhledny na Děčínském Sněžníku.

Pestřec je houba jaksi „jedlá nejedlá“. Na jedné straně je v atlasech řazena mezi houby jedovaté, neboť konzumace většího množství působí otravy, projevující se rozkolísáním krevního tlaku, spojeným se zažívacími potížemi. Na druhé straně představuje právě v těchto „suchých časech“ vítané houbové koření, k čemuž ji předurčuje její snadné sušení – třeba v podobě na nit navlečených plátků, jež ztrácejí intenzivní vůni až zhruba po půl roce.

Platí jednoduché pravidlo: S konzumací této houby to nepřehánějme. Dva tři plátky (například v polévce nebo v karbanátcích) bohatě stačí a dobře poslouží. Autor těchto řádků ovšem rád experimentuje, a onehdy snědl v polévce celých osm plátků. Dosud se těší dobrému zdraví a dal by si ještě…

Příště se snad již vypravíme za známějšími a „populárnějšími“ houbami. Znáte-li ve svém okolí nějakého šamana či zaříkávače, pobídněte ho, aby ještě několikrát sprchlo…

Související k tématu