Eukalyptus a olivovník – exoti, které spojuje dlouhověkost
Lidé běžně touží být něčím jiným, než momentálně jsou. Ale setkali jste se s někým, kdo by chtěl být olivovníkem nebo eukalyptem? Zahradník Jakub Krulich ale ví, že ta představa má něco do sebe. Žít i tisíc let.
Zdroj: Prima DOMA MEDIA s.r.o.
Eukalyptus a olivovník
Společným jmenovatelem těchto dvou rodů dřevin je jejich zmíněná dlouhověkost, kdy se dokáží dožít ve své domovině několikanásobku lidského života a také užitek, který člověku poskytují. V každém případě jde o zajímavé rostliny, a ačkoliv mají dle svého původu svoje exotické vrtochy při pěstování, jistě stojí za náš zájem. Olivovník má své místo v mytologii a symbolice, kdy je považován za posvátný strom symbolizující blahobyt, mír a plodnost a byl uctíván a chráněn našimi předky. Eukalyptus je znám, jako potrava medvídka koaly a v podobě léčivých éterických olejů.
Odkud pocházejí
Rod Olea obsahuje asi 40 různých druhů pocházejících z různých koutů Země, ale nás zajímá nejrozšířenější olivovník evropský – Olea europaea. Jsou známy exempláře olivovníku, které jsou staré dva tisíce roků, což je jistě úctyhodný věk. Eukalyptus neboli také blahovičník někteří znají z dovolených v exotických zemích. Eukalyptů rozeznáváme kolem až 800 různých druhů, z nichž většina pochází z Austrálie. Do Evropy se dostaly koncem 18. století s návratem Jamese Cooka z Austrálie.
Od těch dob se pěstuje na milionech hektarů plantáží v Portugalsku, Španělsku, Maroku, Brazílii, Jižní Africe, Indii a Číně. Z přírody jsou známy exempláře, které se dožívají 400–600 let stáří. Mezi nejpěstovanější druhy patří např. tento typicky vonící Eucalyptus gunnii s modro-stříbrnými ojíněnými listy, nebo tento dříve eukalyptus citroníkový, později botaniky zařazen do rodu Corymbia citriodora.
Eukalyptus a olivovník: Exoti, které spojuje dlouhověkost
Jak je to s jejich citlivostí na mráz
Olivovník i eukalyptus můžeme v našem klimatu pěstovat jako přenosnou rostlinu. Olivovník je částečně mrazuvzdorný, přibližně do -10 °C, ale v souvislosti se specifickými půdními podmínkami to neriskujme. Přes zimu uložíme obě rostliny na chladné světlé stanoviště 5–8 °C. Mezi eukalypty jsou druhy, které tolerují slabší mráz, jiné dokáží přežít lesní požár, po kterém obrostou od kořenů a jejich semena teprve pak vyklíčí.
Jaké pěstební podmínky vyžadují
Stromek olivovníku pěstujeme v květináči, na jehož dně je prospěšné vytvořit drenážní vrstvu, v těžší hlinitopísčité zemině. Ve Středomoří rostou v sadech s běžnou, polní až jílovitou zeminou, takže nějaké rozmazlování speciálním rašelinovým substrátem je spíše na škodu. Zaléváme teprve tehdy, až zemina vyschne, stálé přemokření škodí, mohou uhnít kořeny a pak obvykle již olivovník nic nezachrání. V předjaří pak olivovníky vykvétají hrozny drobných, bílých květů, z nichž se pak půl roku vyvíjejí nám známé olivy, nejdříve zelené, později dozrávající do tmavě fialové až černé barvy. Stromek olivovníku umístíme od jara do podzimu na slunečné místo, nejlépe v zahradě, na terase či lodžii.
Eukalyptus může potrápit i zkušené pěstitele, kvůli zálivce. Eukalypty mají sice rády spíše vlhčí půdu, ale nikoliv přemokření. Na druhé straně netolerují delší přeschnutí zeminy a zavadnutí výhonů. Proto doporučujeme při přesazování vytvořit na dně květináče drenážní vrstvu např. ze štěrku, a dále použít hlinito-písčitou, propustnou zeminu, do které přimícháme trochu perlitu, aby si propustnost a nesléhavost uchovala. Zaléváme tak, aby eukalyptus nestál ve vodě, ale také příliš nepřeschnul, je tedy třeba zalévat opravdu s citem, dle momentálních klimatických podmínek, nelze stanovit přesný harmonogram. V době vegetace je prospěšné přihnojování hnojivem pro dřeviny.
Jak je to s jejich užitečností
Z plodů nejrozšířenějšího olivovníku evropského získáváme zdravý olivový olej a nakládané plody jsou oblíbeným doplňkem a delikatesou ve středomořské kuchyni. Dřevo eukalyptu je používáno na výrobu nábytku, oplocení apod., dále v papírenském průmyslu a jako palivo. Listy a kůra byly používány již před staletími australskými domorodci k léčbě chřipky, při bolestech zubů, jako protizánětlivý prostředek.
Listy se kouřily při léčbě astmatu. Silice obsažené v listech se používají v aromaterapii, je přidávána do eukalyptových bonbonů proti nachlazení, několik kapek eukalyptového oleje přidaných do koupele uvolní tělo i mysl. Aroma silice odpuzuje obtížný hmyz, můžeme jej využít jako přírodní repelent.
Zdroj informací: autor článku
Publikováno: 16. 12. 2018, Autor: Václav Postránecký, Profil autora: Václav Postránecký
