reklama

Zázrak, který vydá za celou lékárnu

Černý bez jako lék využívali už naši předkové a považovali ho za skutečně zázračnou medicínu. Navíc věřili, že má schopnost odhánět od jejich domovů oheň, blesky a zlé síly, takže bezinkový keř nechyběl u žádné venkovské chalupy.

i (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Černý bez jako lék můžete užívat třeba jako vynikající a lahodný čaj (Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))

Černý bez jako lék pro celou rodinu

Černý bez jako lék neztratil ani v současnosti oblibu v lidovém léčitelství a ve fytoterapii. Tuto naši největší původní léčivou rostlinu byste měli mít určitě i vy v domácí lékárně, protože ji lze použít na nejeden neduh.

Co nevidět se bezové keře obalí množstvím svých typických velkých květů v barvě slonové kosti, kterým se také někdy říká kosmatice. Pak nastane čas, abyste se pustili do jejich sběru. Někdo jistě neodolá a připraví si bezové květy jako chutné a lehké řízky, ale většinu květů doporučujeme usušit coby základ lahodného bylinkového čaje podporujícího pocení. Proto je výborným lékem při prochladnutí a nachlazení, ale především ničí hnilobné bakterie a ředí hleny, takže se hodí na pročištění zahleněných průdušek. Bezový čaj má i močopudné a mírně projímavé účinky.

Květům černého bezu se říká kosmatice a kvetou všude kolem
i (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Květům černého bezu se říká kosmatice a kvetou všude kolem

Bezový odvar se užívá také zevně, třeba jako přísada do inhalačních směsí proti nachlazení nebo jako obklad křečových žil. Mast z kosmatice je vhodná na léčení drobných spálenin nebo omrzlin.

S čerstvými plody opatrně

Na konci léta se záplava květů změní v lesklé černé bobulky - bezinky, z nichž se vyrábějí odvary, sirupy, šťávy i džemy. Bezové plody mají schopnost tišit bolesti nervového původu, takže pomáhají i při ischiasu nebo zánětu trojklanného nervu. Při jakýchkoliv podobných potížích se doporučuje užívat sirup nebo odvar třikrát denně. Často bývá tato léčba účinnější než léky proti bolesti, které ji jenom utlumí, aby se pak vrátila. Tepelně opracované bezinky pomáhají při břišních kolikách a průjmu.

Dejte si ale pozor na čerstvé bezinky, které mohou způsobit mírnou otravu. Může za to látka zvaná sambunigrin, která se vyskytuje v nezralých plodech a listech bez černého. Jak bezinky dozrávají, obsah sambunigrinu se snižuje. Podobě tomu je při tepelném zpracování, nicméně pokud použijete ne zcela zralé bezinky třeba na výrobu sirupu, sice se neotrávíte, ale výsledný produkt může být až nepříjemně hořký.

I lék, jakým je černý bez, podávat po kapkách

Bezové květy a bezinky se používají jako lék nejčastěji, nicméně zajímavé jsou i léčebné účinky dalších částí léčivého keře. Bez černý jako lék působí i prostřednictvím svých kořenů, větví a listů. Bílá dřeň z větviček je rychlou pomocí při popáleninách, kořen obsahuje látky, kterými se dříve léčily srdeční obtíže.

Plody černého bezu jsou po dozrání plné léčivé šťávy
i (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Plody černého bezu jsou po dozrání plné léčivé šťávy

Velmi účinné jsou listy, jimiž můžete masírovat nebo obkládat bolestivá místa pohybového aparátu. Vyrobíte z nich rovněž mast léčící popáleniny, omrzliny a pohmožděniny. Odvar z lisů působí příznivě na cévní systém, podporuje činnost ledvin a celkové odvodnění, proto ho lze používat i při otékání končetin způsobeném zavodněním. Při dlouhodobějším užívání není ovšem na škodu se o užívání bezu černého jako léku poradit s lékařem nebo zkušeným fytoterapeutem.

Víte, že:

Bez černý má v češtině několik desítek lidových názvů, z nichž některé jsou nesmírně poetické. Říkalo se mu třeba strom Velké bohyně, strom víl nebo píšťalkový strom. Ve staré češtině se bez nazýval chebzí nebo chebz, z čehož časem vznikla označení chebdový květ, chabzda nebo kobzina. A pro své léčivé vlastnosti a schopnosti zahánět zlé mocnosti mu zcela po právu přináleželo také přízvisko kouzelný keř.

Zdroj informací: bylinkyprovsechny.cz; vareni.cz; jimejinak.cz

Publikováno: 5. 5. 2023, Autor: Romana Slaninová, Profil autora: Romana Slaninová