Čirůvky rostou! Vyrazte na houby do vánočního kuby
Adventní období můžeme nazvat i časem čirůvek, jež pan profesor Smotlacha nazýval staročeskými houbami, neboť právě ony bývaly ve středověku významnou komoditou vánočních trhů. Jde o „dvojnický“ pár čirůvky fialové a čirůvky dvoubarvé (ve starších atlasech je ještě najdeme pod jménem rudočechratky), které hojně rostou až do Vánoc. Druhou adventní neděli jsem jich našel tolik, že jsem je celý večer krájel na sušení...
Čirůvka fialová (Lepista nuda)
Klobouk i třeň čirůvky fialové (Lepista nuda) jsou v mládí modrofialové, později až nahnědlé, třeň se směrem dolů nápadně kyjovitě rozšiřuje. Houba vždy vyrůstá ze silné vrstvy opadaného listí, s nímž ji dosti pevně spojuje fialové, plsťovité podhoubí. Roste v lesích jehličnatých i listnatých, zvláště v okolí kališť či krmelců pro zvěř, stejně jako na pastvinách a v zahradách. Často tvoří takzvané čarovné kruhy - ano, jejich jméno je opravdu odvozeno od magických představ našich praslovanských, ba předslovanských předků; kde jinde než na takových místech by přece tančívaly lesní víly, Rusalky…
Čirůvku dvoubarvou nalezneme na travnatých stráních, okrajích polí, často pod keři (zatímco její výše zmíněná „sestřenice“ vyrůstá vždy pod stromy). Klobouk má bělový až okrově hnědý, fialovou barvu však rozhodně nezapře třeň. Od čirůvky fialové se liší i barvou lupenů (nejsou fialové). Též tvoří čarovné kruhy. Hodí se do polévek, ke smažení i do octa, v zimě lze dokonce zužitkovat i zmrzlé plodnice.
Snadno se čistí, málo červiví, snášejí i delší dopravu, chutné jsou v jakékoli úpravě, speciálně pak k nakládání do octa. Jen vzhledem k pronikavé chuti a vůni se doporučuje připravovat je ve směsi s ostatními druhy hub. Ideální jsou do staročeského kuby. Připomeňme však, že čirůvky fialová i dvoubarvá obsahují v čerstvých plodnicích látku, působící rozpad červených krvinek. Ta se však varem ničí, takže kvalita hub tím není nijak snížena; ostatně v případě čirůvky fialové jde o tržní, tedy ke konzumaci doporučenou houbu.
Publikováno: 12. 12. 2017, Autor: Jaroslav Vanča , Profil autora: Jaroslav Vanča
