Parádní podzimní dekorace z větší dýně: Inspirace z Kréty

i (Zdroj: Jaroslav Jiřička)

Než uděláte první řez, můžete si zvolený obrázek nakreslit na dýni lihovým popisovačem či měkkou tužkou. Pro složitější vyřezávání si můžete nejdříve vytvořit papírovou šablonu, a tu na dýni přenést. Řecký mistr žádnou pomůcku nepotřeboval.

i (Zdroj: Jaroslav Jiřička)

Základem tohoto uměleckého dílka se stala růže. Mistr pomalu tvořil její střed a postupně dlabal další a další lupeny.

i (Zdroj: Jaroslav Jiřička)

Po několika přesně vedených tazích je středová růže téměř hotova a mistr může pokračovat dál.

i (Zdroj: Jaroslav Jiřička)

Ze základní růže se pak tvoří lístky, které se speciálním dlátkem pomalu klubou z měkké hmoty dýně. Tady je potřeba postupovat opatrně, každý chybný krokem může zcela změnit výslední efekt.

i (Zdroj: Jaroslav Jiřička)

Lístky směřují od středu růže především k štíhlejší části dýně. Tady je už patrné, jak by měl výsledný model vypadat.

i (Zdroj: Jaroslav Jiřička)

Vytvořenou růži s listy mistr uřízl a druhou polovinu dýně vydlabal. Vydlabaná část bude sloužit jako podstavec pro umělecké dílko.

i (Zdroj: Jaroslav Jiřička)

Teď už je potřeba dokončit rozkvetlou růži. Mistr ji dotváří i z druhé strany, která byla doposud součástí celého plodu. Zvláště je potřeba pečlivě dohladit boční části růže.

i (Zdroj: Jaroslav Jiřička)

Nakonec mistr dokončil spodní část růže. Vytvořil z ní jakýsi podstavec, který by měl samostatně stát. Do vydlabané dýně, tedy jakéhosi podstavce mistr zasunul svoje dílo. To se pevně zaklínilo do spodní části. Případné nerovnosti lze ještě dořezat pilkou nebo ostrým nožem. Aby dýně déle vydržela, lze ji „zakonzervovat“ potřením vazelíny.

i (Zdroj: Jaroslav Jiřička)

Celkovou kompozici bylo potřeba ještě dotvořit. Do spodní části napustit vodu a vložit zapálené čajové svíčky. Květiny a zelené větvičky celou kompozici vhodně doplnily.