Představujeme dvě méně známé houby: Pozoruhodný hřib Engelův a nenápadný hřib peprný
O jedné se hovoří jako vzácnosti, ale když pánbůh a podhoubí dopustí, můžeme ji právě teď najít třeba v těsné blízkosti odpočinkové lavičky v hojně navštěvované Oboře Hvězda. Ta druhá může být sice místy hojná, ale houbaři si s ní často nevědí rady, neboť po jejím ochutnání se zaleknou mírně palčivé chuti a raději ji vyhodí, což je škoda.
Poznejte naše méně známé hřibovité houby (Zdroj: Jaroslav Vanča)
Hřib Engelův
Nejprve tedy pár slov k oné hřibovité pozoruhodnosti: Hřib Engelův (Xerocomellus engelii) je houba podobná známým babkám čili hřibům žlutomasým (však také systematicky patří do jejich širšího okruhu). V mládí je polokulovitý, ve stáří až polštářovitý se suchým, matným, sametovým kloboukem. Mykorhizou (neboli vzájemně prospěšnou symbiózou mezi houbami a stromy) je vázán na dub, najít ho však můžeme i v lesech smíšených. A ještě jeden charakteristický poznávací znak přidejme: Spodní část třeně u dospělých plodnic bývá zbarvena oranžově až červeně.
Na rozdíl od vzácného hřibu Engelova je hřib (jindy také klouzek) peprný (Boletus piperatus) dosti hojnou drobnou houbou, rostoucí často ve skupinách ve všech druzích lesa. Nejspíše ho najdeme v těch jehličnatých, obvykle při cestách. Poznáme jej podle žlutohnědého, za vlhkého počasí slizkého, 2–6 cm širokého klobouku a drobného třeně. Hřib peprný má nenápadnou vůni, ale palčivou chuť, připomínající pepř. Je proto sbírán coby houbařské koření.
Hřib peprný se právě pro svou palčivou chuť používá jen do směsi s jinými houbami. Usušený a pomletý však dobře poslouží jako koření, které dodá jídlu správný říz i patřičnou houbovou vůni.
Zdroj informací: autor článku
Publikováno: 1. 10. 2017, Autor: Jaroslav Vanča, Profil autora: Jaroslav Vanča
