Hřib borový versus čechratice černohuňatá: Houby na první pohled zaměnitelné
To že v tomto čase rostou rozmanité druhy hub, je jak důvodem k radosti, tak příležitostí k poznávání všelijakých zvláštností, a někdy snad i schválností světa přírody. Neříkejte, že jste někdy nadšeně nesáhli po přímo výstavním hříbku, a on se z něj vyklubal odporně chutnající „hořčák“, neboli hřib žlučník.
Hřib borový je pořádný macek (Zdroj: Jaroslav Vanča)
Nebo jste se třeba shýbli pro typického reprezentanta vynikajících hřibů borových a ouha! Vespodu klobouku takový krasavec neměl typické póry, charakterizující hřibovité houby, ale lupeny jako nějaká čechratka! A ona to také čechratka byla. Podívejme se tedy na obě – na první, zběžný pohled zaměnitelné houby.
Krasavec mezi hřiby
Hřib borový (Boletus pinophilus) je jedním z prvých jarních hřibů „praváků“ a zároveň tím posledním; vytrvává totiž za příznivých podmínek až do listopadu. Poznáte jej podle v mládí břichatého, později kyjovitého, vždy však tlustého třeně, ale hlavně podle červenohnědého, masitého, poněkud hrbolatého klobouku, v mládí ojíněného, jakoby sametového.
Podivná čechratice
A jindy se vám stane, že narazíte na hnědý klobouček, v mládí rovněž sametový. Lákavě vypadající plodnice rostou sice především na pařezech, také je najdeme na odumřelých kořenech, či na tlejícím dřevu ponořeném půdě, takže záměna s hříbkem je nasnadě. Touto podivnou houbou je čechratka (čechratice) černohuňatá (Paxillus atrotomentosus). Kromě nažloutlých lupenů se vyznačuje (a od hřibů odlišuje) i zvláštní černohnědou sametovou pokožkou na třeni.
Její dužnina je rovněž lákavá svou šťavnatou masitostí, leč zároveň odpuzuje nakyslou vůní a trpce kyselou chutí, pro niž byla kdysi zařazována mezi jedlé houby a doporučována jako vhodná do octového nálevu.
Dnes je již řazena mezi houby nejedlé, ba podezřelé z jedovatosti, jakkoli v ní obsažené ekdysteroidy prokazují antidepresívní účinky, a rovněž prý zvyšují potenci a působí proti stárnutí. Stejně jako ona potenciální jedlost, neplatí však dnes ani její původní jméno. Neboť „pravé“ čechratky patří do jiného rodu, byla houba poměrně nedávno přejmenována na čechratici.
Tip:
Pokusy o kulinářské využití této čechratky (a čechratek vůbec) ponechme stranou. Tím spíše si však pochutnejme na hřibu borovém, vynikající houbě s chuťovými vlastnostmi stejnými, jako má hřib dubový či smrkový. Jeho použití je všestranné, lahodný je zejména v octě, ale snad nejlépe se hodí na sušení, které umocní jeho houbovou vůni.
Zdroj informací: autor článku
Publikováno: 26. 8. 2023, Autor: Jaroslav Vanča, Profil autora: Jaroslav Vanča
