Co by měl váš pes umět aneb Bez výcviku to nepůjde 2. díl

Většina z nás nežije na opuštěném ostrově a náš psík bude přicházet do kontaktu s okolním světem. Zároveň určitě chceme, aby zvládal i život ve „své“ rodině a interakci s cizími lidmi, zkrátka, aby nebyl tak trochu postrachem okolí. S výcvikem tedy neváhejte a začněte od prvního dne.

S výcvikem začněte ihned (Zdroj: Depositphotos)

O stupeň výš

Když už zvládáte základní povely z prvního dílu, můžete pokračovat ve výcviku dalších užitečných povelů. Především jednoho pro pohyb venku snad nejzásadnějšího, a to povelu „ke mně“. Pokud uslyšíte zkušené kynology bavit se o tom, jaké má či nemá ten který pes přivolání, je řeč právě o tomto povelu. Není jednoduchý ani pro psa ani pro majitele, ale je naprosto nezbytný. Je známkou toho, jak ovládáte svého chlupáče. Když už ho umí, zabráníte jeho prostřednictvím mnoha nepříjemným či dokonce nebezpečným situacím. Odvoláte s ním psa kdykoliv, když se rozběhne někam, kam nesmí, nebo nechcete, aby tam běžel. Předejdete zbytečným třenicím s ostatními psy nebo dokonce tomu, aby zvíře vběhlo pod auto.

Základem je, aby k vám pes přišel z jakékoliv dálky a kdykoliv. Pokud má povel vypadat „předpisově“, měl by se k vám vrátit a usednout si před vámi, čímž se zklidní a soustředí. Nicméně podstatné je, aby se na přivolání skutečně dostavil a neměl potřebu zase rychle zmizet. Nenechte se ukolébat tím, že malé štěně má přivolání jakoby přirozené. Je to proto, že je nejisté a hlídá si vás. S přibývajícím věkem a zvláště v psí pubertě je přivolání velmi neoblíbené a na vás je, abyste v jeho tréninku nepolevili.

Pár a pes
Bez základního výcviku to nepůjde (Zdroj: Depositphotos)

Nácvik povelu provádíme zpočátku v domácím prostředí, kde se snažíme eliminovat co nejvíce rušivých podnětů. Před povelem psa oslovíme, aby věděl, že se týká právě jeho. Povel opakujeme jen jednou, a pak pracujeme na jeho splnění. Vhodné je mít psíka na vodítku, které necháme volné, ale můžeme ho kdykoliv uchopit a zvíře jemně přitáhnout. Za každý úspěšně splněný povel „cvičence“ odměníme. S vodítkem si pomáháme i ve chvíli, kdy začneme „ke mně“ cvičit venku. Vodítko, nebo ještě lépe delší šňůra, by měly být dostatečně dlouhé, abyste měli možnost psa zachytit, pokud se někam rozběhne.

Povely proti neplechám

Dlouholetí majitelé psů by nejspíš nespočítali, kolikrát museli použít další důležitou dvojici povelů: „nesmíš a „fuj“. Vypadají podobně, ale jsou ve své podstatě odlišné. Ten první se týká nežádoucí činnosti, kterou pes provádí, ten druhý předmětu, o nějž se zajímá, a vy to nechcete (například pohozené jídlo na chodníku, exkrementy a podobné „mňamky“).

S jejich nácvikem můžete začít také velmi záhy, a pokud budete důsledně trvat na jejich splnění, štěně by si je mělo poměrně rychle zafixovat. Neprohloupíte, když budete občas „výcvikové“ situace vytvářet, aby si je pes zafixoval. Pokud se vám u výcviku „fuj“ stane, že sice odpornou „mňamku“ mine, ale vrací se k ní, nechte ho k ní dojít a znovu vydejte povel. Tím, že ho tento povel naučíte, uděláte velký krok v prevenci toho, aby nehledal všechno možné včetně zkažených potravin nebo dokonce otrávených návnad.

Štěně běží
Nácvik povelu začínáme v domácím prostředí (Zdroj: Depositphotos)

Nesmíš“ má široké využití a časem zjistíte, že se hodí kdykoliv, kdy váš pes páchá nějakou neplechu v podobě okusování bot, drápání dveří, zbytečného olizování, skákání na souseda a podobně.

Učený z nebe nespadl

V odborné literatuře a na internetu najdete celou řadu dalších povelů, z nichž některé jsou užitečné, například „k noze“, „čekej“, „přines“, „hledej“, „štěkej“ atd., protože zdokonalují psí dovednosti. Další zase můžete využít i při hře, třeba „pac“, „válej sudy“ nebo „otočka“. Zařaďte je do svého výcvikového kalendáře ale až poté, co budete mít zvládnuty základy.

Pokud máte pocit, že nejste ve výcviku úspěšní, požádejte o pomoc zkušeného kynologa nebo si najděte nějaký kurs základní ovladatelnosti psa. Většinou je pořádají na každém cvičišti a jejich návštěva není ztracený čas. Výcvikáři vám pomohou zvládnout to, co vám nejde, naučí vás lépe rozumět psí povaze i mnoho užitečných triků. Váš chlupáč se tam seznámí s novými kamarády, a pokud má problémy se socializací, cvičák je ideálním místem, kde se těchto problémů zbavit.

Pes aportuje
Psa socializujte (Zdroj: Depositphotos)

Ach, to štěkání

Zvláště majitelé psů, kteří žijí v bytě, velmi často řeší velký problém, kterým je neustále štěkající pes. To obtěžuje sousedy a vy se tím vlastně dopouštíte přestupku. Kdo rozumí psí duši, tuší, že pes tím tak trochu volá o pomoc, protože se nudí nebo je dlouho sám, chce se mu ven, má žízeň…

Prapříčinou tohoto zlozvyku je přílišná fixace štěněte na svého páníčka, ale objeví se i u jedinců, kteří nejsou tak závislí, ovšem vadí jim nuda. Je tedy třeba psa naučit být sám, což začneme už tím, že bude spát ve svém pelíšku a jinde než v naší ložnici. Než ho ponecháme několik hodin o samotě, musíme začít s postupným nácvikem situace, kdy odcházíme z bytu. Nejdříve zůstaneme někde poblíž, abychom slyšeli, kdy začne pes štěkat, mohli se vrátit a napomenout ho. Pak dobu naší nepřítomnosti prodlužujeme.

Než psa ponecháme bez dozoru, měl by mít za sebou vydatnou procházku spojenou s hrou a zábavou, zkrátka aby byl pořádně unavený. Určitě pak velkou část své samoty prospí. Na trhu jsou dostupné rovněž různé typy protištěkacích obojků. O jejich použití se poraďte se zkušeným kynologem nebo veterinářem, protože jen tak zjistíte, že jste vyčerpali všechny ostatní možnosti a jaký typ obojku je pro vašeho psa vhodný.

Dva psi v oblečkách
Přílišné štěkání je zlozvyk (Zdroj: Depositphotos)

Desatero dobrého psího páníčka

Zkušený pejskař dobře zná rčení, že není špatný pes, ale špatný majitel. Sebechytřejší pes je pořád šelmou psovitou, vy za něj máte zodpovědnost a na vás záleží, jak se bude chovat a co bude umět.

  • Trpělivost a důslednost: Stejně jako u dětí se bez nich neobejdete. Učený z nebe nespadl, každý pes je jiný, každé plemeno je jiné, takže co se třeba německý ovčák naučí za pár dní, trvá teriérům o něco déle, protože se hůře soustředí a mají svou hlavu. Jednou vyřčený povel je zákon a trvejte na něm. Jakmile párkrát povolíte, pes to vycítí a bude si z vás tak trochu dělat „dobrý den“.
  • Laskavost: Určitě s ní dojdete dál než se zbytečným křikem nebo dokonce tělesnými tresty. Pochopitelně nastanou v soužití se psem chvíle, kdy drobný „žďuchanec“ je poslední šancí jak zabránit nepříjemné situaci, ale nemělo by se z něj stát pravidlo. Hodně záleží na plemeni, majitelé mnohých teriérů vám potvrdí, že jedna „malá výchovná“ za ucho občas neuškodí. A naopak takový pudl je doslova nešťastný, když ho majitel začne napomínat podobným způsobem.
  • Výcvik je zábava: Výchova a cvičení by mělo bavit nejen psa, ale také vás. Hrou se naučí mnoho užitečných návyků a povelů daleko spíše než přehnaným drilem a nepřiměřeně tvrdým přístupem.
  • Pamlsky vždy po ruce: S hrou a výcvikem souvisí odměňování. Mějte pamlsky stále u sebe, zvláště štěně nebo mladý pes potřebují při učení trvalou stimulaci. Za vše, co zvíře udělá dobře, ho odměňujte.
  • Vy jste velitel: Žádný pes by neměl stát ve smečkové, v našem případě rodinné, hierarchii na prvním místě. To není výzva k tomu, aby se z vás stali tyrani. To je jen připomínka, že smečka má své zákonitosti a když bude chlupáč vědět, jaké v ní má postavení, bude vyrovnaný a spokojený. Výcviku by se měl věnovat jen jeden člen rodiny. Mnohá psí plemena jsou „psem jednoho pána“, takže nikoho jiného stejně nebudou brát vážně. A i ta ostatní potřebují mít jasno, kdo je jejich páníčkem, zvláště ve štěněčím věku a v dospívání.
Povel sedni
Výcviku by se měl věnovat jen jeden člen rodiny (Zdroj: Depositphotos)
  • Vždy pod kontrolou: Pes je šelma, a i tomu nejhodnějšímu mazlíkovi někdy „ujedou“ nervy nebo se dostane do situace, kterou umí řešit jenom po psím způsobu. Vy jste na světě od toho, abyste nad ním bděli, zvláště při pobytu mezi lidmi.
  • Opakování je matkou moudrosti: Jednou naučený povel sice v psím mozku zůstane, ale když jej nebudete procvičovat, pes nabyde dojmu, že může poslechnout jen tehdy, když bude on chtít.
  • Ochota učit se: I zkušení výcvikáři někdy dostanou do ruky psa, se kterým si v nějaké fázi výcviku neví rady a potřebují se poradit s někým z kolegů. Takže se ani vy nestyďte a požádejte o radu, když budete potřebovat nebo se přihlaste do výcvikového kurzu.
  • I starší se učí: Vše, co zde bylo řečeno k tématu výcviku, platí nejen pro štěňata, ale i pro dospělé psy, například ty, které si vezmeme z útulku. Přísloví, že „Starého psa novým kouskům nenaučíš“ není tak úplně pravdivé. Psi se rádi učí celý život. Jen ti dospělí už mohou mít zafixované některé zlozvyky a jejich výcvik bude tedy pomalejší, protože musíme tyto chyby odstranit.
  • Méně znamená více: Výcvik nemůžete zvládnout za několik dní už proto, že štěně (ale i vy) se brzy unaví. Takže raději pětiminutovka denně než několik hodin jednou za týden. S plemeny, která výcvik vysloveně baví, například německý ovčák nebo border kolie, si můžete dovolit cvičit déle, ale i tak byste měli dávat pozor a poznat, kdy je pes unaven.
Pes visí na větvi
Cvičte se psem pravidelně (Zdroj: Depositphotos)

Tip na závěr:

Řada psů zvláště během své puberty chce všem kolem ukázat, kdo je šéf. Projevy takového chování byste měli okamžitě eliminovat. Jakmile se tedy vaše psí slečna nebo kluk začnou přehnaně vytahovat na ostatní psy nebo zavrčí pokaždé, když se jim něco nebude líbit, je čas nastavit laťku, kam až mohou zajít. Za každý projev agresivity je napomínejte zvýšeným a důrazným hlasem, případně cukněte vodítkem a pokuste se zvíře zklidnit třeba povelem „sedni". Zvláště tvrdohlavým jedincům pomůže, pokud je doma nebudete pouštět na křeslo nebo pohovku a už vůbec s nimi nebudete spát ve vaší posteli. To vše je pro ně totiž signálem, že jsou na stejné úrovni s lidmi, což jen podporuje jejich „šéfování“.

Související k tématu