Co by měl váš pes umět aneb Bez výcviku to nepůjde 1. díl
Najednou se stane ten zázrak a vy máte doma chlupatou kuličkou s bezbranným pohledem, jejíž neohrabanost vás baví i dojímá. Všechno jí odpouštíte a vlastně ji taky trochu litujete, protože ji odvedli od mámy, která byla velkou jistotou. Jenže u psů stejně jako u dětí platí, že co se v mládí naučíš, v dospělosti jako když najdeš.
Pokud máte zvládat svého psa, naučte ho základním povelům (Zdroj: Depositphotos)
Řád a výcvik potřebují všichni psi — dogy, stejně jako čivavy. Výmluvy, že můj pes je malý nebo že to či ono plemeno výcvik špatně snáší, jsou jen a jen výmluvy. Pes je původně smečkové zvíře a měl by mít jasnou představu o tom, kde je ve smečce jeho místo. A ať je naše láska sebevětší, toto místo by rozhodně nemělo být v rodině to nejvyšší.
Pokud máme prvního psa, je jasné, že ani pro nás nebude výcvik vždycky jednoduchý, ale výsledek stojí za to: Skvělý a vychovaný chlupatý parťák, se kterým se nebudeme bát jít po ulici, který bude mít odpovídající sebevědomí a nebude ohrožovat jiné psy nebo dokonce i lidi, včetně dětí.
Se soucitem to nepřehánějte
Většina majitelů si pořizuje psa skutečně jako kamaráda a nemá zájem o kynologické sporty jako agility nebo coursing a nemá ani výstavní ambice. Ale i v těchto případech by se měl každý pejskař připravit na to, že bez základního výcviku to nepůjde. Pokud to myslí se svým vztahem ke psu vážně a zodpovědně, měl by ho naučit základní dovednosti a cviky, které se stanou nezbytnou součástí vzájemné komunikace a společného života.
Základem všeho je nepodlehnout bezbrannosti štěněte a zvítězit nad vlastním soucitem. Takže žádné první společné dny v posteli. Pes má mít od počátku svůj vlastní pelíšek, na který by si měl zvyknout. Pokud si tedy vezmeme štěně k sobě do ložnice, tak rovnou s pelíškem. Neměli bychom to ale s touto laskavostí příliš přehánět, protože velmi záhy budeme potřebovat štěně naučit, aby zůstávalo samo, takže budování přehnané závislosti není žádoucí.
Velmi brzy bychom měli začít také s dalšími základními návyky, například bychom měli štěně naučit, že na něj budeme sahat, otvírat mu tlamičku, kontrolovat zoubky, prohlížet ouška a že ho budeme přenášet. Co je v prvních týdnech psího života spíše hrou, se nám bude hodit kdykoliv později při cestování, při návštěvě veterinární ordinace, při čištění zubů. Zkrátka při řešení mnoha situací často ne zrovna příjemných, například když se zvíře poraní.
Ještě, než bude mít pes dokončeno očkování a my budeme moci vyrazit bez obav na venkovní procházky, naučíme ho nosit obojek a chůzi na vodítku. Je to zpočátku trochu boj, protože většina psíků obojek nechce a vodítko okusuje. Vyhraďte si na toto cvičení každý den aspoň pět minut. Některá zvířata záhy pochopí, co se po nich chce a přijmou to, jiná se brání vytrvaleji. Ale i urputnější povahy by měly podlehnout vaší důslednosti: Pro vás je důležité nedovolit jim se o vodítko přetahovat a neodpustit jim navlékání obojku, protože se jim zrovna nechce.
Dalším nezbytným návykem je správné venčení. Čtyřměsíční pes by už měl dobře vědět, co se po něm chce, že loužičky a hromádky mají své místo venku, nikoliv doma. A v půlroce by to pro něj už mělo být naprosto automatické. Proto vydržte a venčete štěně po několika hodinách. V prvních týdnech tohoto nácviku se vyplatí počkat si na moment, kdy vstane z pelíšku, vzít ho do náruče a honem s ním vyběhnout před dům nebo ho pustit na zahradu. A pochopitelně zkontrolovat, že se skutečně vyvenčilo a pořádně ho za to pochválit a odměnit.
Výchova a výcvik psa se neobejdou bez povelů, které výrazně zjednoduší vaši komunikaci a spolužití. Štěňata, před nimiž je budoucnost služebních nebo sportovních psů, budou muset ovládat takových povelů řadu. Běžný majitel si vystačí s těmi nejzákladnějšími, ale nejdůležitějšími. Pojďme si je tedy postupně projít.
Sedni a lehni:
Tato dvojice je naprostý základ a její zvládnutí je bránou k těm dalším. S nácvikem lze začít prakticky hned, když si štěně přinesete domů. Oba povely se učí docela snadno, zvláště když využijete pamlsky.
U „sedni“ vezměte dobrůtku a ukažte ji psíkovi, nechte mu ji třeba i očichat a pak svou ruku nakloňte k sobě tak, aby se dostala nad psa. Ten si bude muset sednout a zaklonit hlavu, aby se dostal k pamlsku. Pokud si nebude sedat automaticky, jemně, ale důrazně mu zatlačte na zadeček a přinuťte ho sednout. Jakmile to udělá, pochvalte ho a odměňte.
Od začátku se také naučte vydat povel jenom jednou, a pak pracovat na jeho vyplnění. Opakování většiny povelů je pro zvíře signálem, že to možná nemyslíte vážně nebo že má spoustu času na to, aby poslechlo.
„Lehni“ se nejlépe učí právě z pozice „sedni“. Opět využijte pamlsků, které dáte sedícímu psu očichat a pak svou ruku s dobrotou položte před něj na zem. Pomáhá, když držíte pamlsek v pěsti a prsty se dotýkáte země. Pes se k nim chce dostat zespodu a většinou si při tom lehne. Pokud se mu nechce, můžete si opět pomoci přitlačením rukou.
Zůstaň:
Další z velmi důležitých povelů, které navazují na „sedni“ a „lehni“, s jehož nácvikem můžeme rovněž začít velmi brzy a doma. Jakmile psa posadíme nebo položíme (oba povely by už měl mít zafixované), dáme mu následný povel „zůstaň“. Pak se od něj pozvolna vzdalujeme, nejdříve o desítky centimetrů, postupně vzdálenost prodlužujeme. Pokud psík nevydrží na místě, vrátíme se k němu a povel zopakujeme. Pokud se mu stále nechce, vyzkoušejte vodítko, s jehož pomocí byste ho měli udržet na místě.
Každý pelíšek, přepravka, kotec, kde pes spí nebo odpočívá, jsou „místem“ a měl by na něj odejít pokaždé, když je k tomu vyzván. Třeba když vám chce mermomocí „pomáhat“ vařit, nebo se motá pod nohama při uklízení. Nebo když jeho dovádění už přerůstá přes hlavu i tomu nejtrpělivějšímu členu rodiny. Zpočátku se mu na „místo“ nebude chtít, ale jakmile tento povel vydáte, trvejte na něm. Štěně proto na místo odneste nebo odveďte a zkuste ho přimět, aby tam zůstalo — zpočátku postačí alespoň pár minut.
U všech povelů, které začnete nacvičovat doma, se musíte připravit na to, že venku je mladý pes nebude chtít vykonávat tak ochotně, protože kolem něj je mnoho podnětů, které ho ruší a jsou pro něj zajímavější.
Publikováno: 7. 4. 2021, Autor: Romana Slaninová, Profil autora: Romana Slaninová
