Jak pěstovat doma byliny, které vám dokážou nahradit lékárnu
I domácí lékárnička může být pěkně zelená a přírodní. Léčivé bylinky pěstovali naši předkové zcela běžně mezi spoustou zeleniny nebo okrasných rostlin. Doktora si kdysi dávno mohli dovolit jen ti, co měli peníze, a tak obyčejní lidé spoléhali na sílu přírody. Ne marně, protože jak je dnes známo, roste okolo nás skutečná zelená lékárna. Jen musíme vědět, jak se která bylinka používá a jakého neduhu nás zbaví.
Zdroj: Prima DOMA MEDIA s.r.o.
Pěstování léčivých bylinek doma
Léčivé byliny pěstovali již naši dávní prapředkové, kteří dobře rozpoznali jejich sílu uzdravovat. A protože bylinky si můžeme nasbírat ve volné přírodě nebo si je vypěstovat doma v květináči, v truhlíku na balkoně nebo na záhonku na zahradě, máme dostupnou a zdravou zelenou lékárnu vždy po ruce. Některé léčivky ale doma pěstujeme již nyní jako zajímavé pokojovky a třeba vůbec netušíme, že jsou léčivé.
Aloe vera
Aloi veru můžeme pěstovat jako nenáročnou pokojovou nebo tzv. přenosnou rostlinu. Aloe prospívá na slunečném stanovišti, kdy mohou dříve zelené listy získat hnědý nádech, zvláště pokud méně zaléváme. Aloe potřebuje dobře propustný substrát. Ideální je lehká hlinitá půda smíchaná s hrubozrnným pískem.
Nejznámějším způsobem využití léčivých vlastností aloe je potření popálenin, odřenin a malých řezných ran její šťávou. Ta dezinfikuje, zvlhčuje, chrání a přímo podporuje nejen tvorbu nových zdravých kožních buněk, ale i prokrvení postiženého místa.
Vnitřně užívaná v malých dávkách by měla povzbuzovat chuť k jídlu, léčit dýchací a trávicí trakt, vypuzovat střevní parazity. Větší dávky působí jako silné projímadlo. Je skvělou prevencí proti mnoha bakteriálním i virovým onemocněním, podporuje imunitní systém, pomáhá při zažívacích potížích, zácpě, chrání a pročišťuje trávicí systém, optimalizuje trávení, léčí žaludeční vředy.
Aloe arborescens čili aloe stromovitá vyžaduje plné slunce a omezenou zálivku. Lze ji pěstovat jako přenosnou rostlinu v létě na zahradě, na zimu v bytě, zimní zahradě. V zimním období může teplota klesnout na 5 °C, při velmi omezené zálivce. Při přesazování používáme hlinito-písčitou zeminu.
Aloe arborescens patří k těm nejodolnějším a nejrychleji rostoucím. Její rozvětvené listové růžice fungují jako chapadla, jsou totiž opatřeny po okrajích poměrně výraznými zuby, o které se lze snadno zachytit. A takové setkání není vždy úplně příjemné.
Pro léčebné účely je schopna poskytnout velké množství listů. Léčivé účinky však má rostlina pouze tehdy, pokud při jejím pěstování nepoužíváme chemii. Jinak je nejen zcela bezcenná, ale může nám naopak způsobit nepříjemné problémy. Šťáva z aloe stromovité se používá k hojení drobných ran nebo spálenin.
Aloe stromová tvoří spíše husté a neprostupné keře
Bulbine
Bulbine je sukulentní rostlina patřící do čeledi asfodelovitých. U nás se pěstuje jako přenosná nebo pokojová rostlina a vyžaduje pro svůj růst slunné stanoviště. Vhodná je hlinitopísčitá, propustná půda. V nádobách vyžaduje drenážní vrstvu, jíž zabráníte promočení substrátu, které jí škodí. Zalévejte méně, před každou zálivkou musí substrát vyschnout. Není mrazuvzdorná, přes zimu můžete rostlinu pěstovat při pokojové teplotě, nebo ji při omezené zálivce přeneste do světlé místnosti s teplotou 5–8 °C.
Šťáva z listů má výrazné antiseptické účinky a v lidovém léčitelství je využívána k potírání takřka všech nejběžnějších neduhů, které člověka nejčastěji trápí. Vývar z čerstvých listů se používá k utlumení kašle, při nachlazení, ale také v boji s artritidou.
Čerstvá šťáva z dužnatých listů je zase hojivým balzámem na odřeniny, otoky, nejrůznější vřídky včetně těch v dutině ústní. Dále je využívána při léčení popálenin, oparů, popraskaných rtů, zánětlivých štípnutí hmyzem a mnoha dalších neduhů. Je hustá jako med a v případě potřeby ji lze použít okamžitě.
Rostlina se vlastně jmenuje snědek ocasatý, latinsky Ornithogalum caudatum nebo taky Ornithogalum longibracteatum. Používá se na všechna možná drobná poranění – záděry, spáleniny, třísky, zhnisané rány a podobně.
Stačí ustřihnout kousek listu, naklepat, aby pustil šťávu, a přiložit na ránu. Po několika hodinách až dnech vytáhne z rány hnis i s třískou nebo zadřenými kamínky (třeba když děti získají při pádu z kola „chodníkový lišej“), zároveň se rána dezinfikuje a urychlí se hojení. Listy hojí i zhnisané prsty u nohou zdeformované plísní nebo bakteriální infekcí, spáleniny od omastku, řezné rány a jakékoli další zevní poranění.
Tuto rostlinu si ale nesmíme splést s jinou mořskou cibulí - Scillou maritimou, která je sice také léčivá, ale obsahuje kardioglykosidy podobně jako třeba náprstník nebo konvalinka a neznalý člověk by se mohl snadno otrávit.
Jako mořskou cibuli známe dvě rostliny, ale nesmíme je zaměnit
Na seznamu léčivých sukulentů a cibulovin bychom našli i další zástupce, kterým se můžeme věnovat zase někdy příště. Vy si nezapomeňte některou ze zástupců aloe zasadit, budete mít tak vždy po ruce rychlý a spolehlivý lék na popáleniny, kousnutí hmyzem nebo odřené koleno.
Zdroj informací: pořad Receptář prima nápadů; polgara.cz; zahradnictvikrulichovi.cz; zahradnictvi-flos.cz
Publikováno: 27. 4. 2017, Autor: Martina Pilzová, Profil autora: Martina Pilzová
