Carving neboli vyřezávání ovoce: Melouny proměněné ve šperky
Luděk Procházka je kumštýř jak se patří. Vybral si ke zpracování materiál, který můžete celý vstřebat. Jeho dílo je prostě bašta.
Zdroj: Prima DOMA MEDIA s.r.o.
Jaký materiál použít na carving
Klasický vodní „červený“ meloun, který můžeme sehnat skoro po celý rok. Je ale jasné, že cena melounu dovezeného v lednu přes půlku světa bude jiná než cena našeho v létě. Melouny, zvláště ty klasické, poskytují řezbářům barevnost a kontrast, který třeba u dýní, kde zase můžeme lépe vyřezávat plastičtější motivy, není tak výrazný. Vodní meloun může mít různou barevnost slupky. Světlejší bývá k sehnání hlavně přes zimu, kdy se sem dovážejí z dálek. Na některé motivy je nejlepší tmavá slupka, ale i žíhání nám vytváří často zajímavý efekt. V posledním roce už se začal objevovat i u nás vodní meloun, který je uvnitř žlutý. Ten se někdy nazývá ananasový a má sladší chuť. Také můžeme použít melouny bez semínek, což je pro vyřezávání mnohem lepší. Semínka tam jsou, ale světlá, takže tam není vidět klasické černé semínko.
Jaké rozdíly mezi melouny je k našemu tvoření nutné znát
Cukrové melouny mají v porovnání s vodními pevnější dužinu a obsahují asi 90 % vody. Vodní melouny jí mají ještě o 5 % více. Dužina může mít barvu žlutou, načervenalou, zelenou až bílou. Zajímavý je medový meloun se zářivě žlutou slupkou.
Variantou medového melounu je meloun s názvem Tendral s tmavozelenou slupkou zbrázděnou pevnou koženou kůrou. Melouny se síťovanou slupkou vděčí za své jméno vystupující drsné světlehnědé síťové kresbě na slupce. Podklad slupky je obvykle červenožlutý až oranžový. Dužina je pak nazelenalá, meruňkově zbarvená nebo rudožlutá a má velmi aromatickou chuť. Kůru mají hladkou, žebrovanou nebo s bradavdovitými hrbolky, a to bílou až žlutavou nebo modrozelenou tmavozeleně pruhovanou. Aromatická dužina má barvu meruňkovou, žlutooranžovou nebo červenou. Pro vyřezávání je důležité, odejít z obchodu s dobrým a pevným melounem.
Publikováno: 16. 9. 2018, Autor: Václav Postránecký , Profil autora: Václav Postránecký
