Příroda, či spíše podhoubí, si právě v suchých letních obdobích (na rozdíl od přirozeně vlhčích zbývajících částí roku) dokáže dlouze pohrávat s houbařovou trpělivostí. Jsme na tom podobně jako rybáři, také nevíme, co se děje pod „hladinou“ povrchové vrstvy půdy, pod kořáním jehličnatých či listnatých stromů. Mapky, sledující místa zvýšeného růstu jedlých hub, se během tohoto léta příliš neproměnily. Stále platí, že o štěstí mohou mluvit ti, kdo bydlí, rekreují se, či se mohou za houbami vypravit do „epicenter výskytu“ v blízkosti našich severních hranic, poblíže měst Náchoda, Chomutova, Rumburku a Chebu.
Diskuze k článku