Vlastně ani nezáleží na tom, jestli máte raději poctivý kváskový pecen žitného chleba, nebo spíš ten z bílé pšenice na způsob italského nebo francouzského pečiva, které se láme a přikusuje prakticky k jakémukoliv pokrmu. Vůně čerstvě upečeného pečiva, linoucí se po celém domě, je jako pohlazení po duši. A pak, když se nikdo nedívá, zakrojíte do křupavé vlahé kůrky, a šup s patkou do pusy. Je to prostě lahůdka. Ale jen, když je i střídka krásně nadýchaná a vláčná. Co dělat, aby se chléb opravdu povedl?
Diskuze k článku