Soužití dítěte a psa vyžaduje pravidla

Správné soužití dítěte a psa začíná už od štěněte

Správně zvládnuté soužití dítěte a psa je přínosem pro celou rodinu a přítomnost zvířete v domácnosti má nepochybně pozitivní vliv na vývoj dětí, které pak bývají vyrovnanější, méně agresivní a dobře zvládají socializace v jiném než rodinném kolektivu. Díky psímu kamarádovi se totiž naučí brát větší ohled na potřeby druhých, přijmout zodpovědnost za jinou bytost a také vzít za své povinnosti, které vyplývají z péče o psa. Pravidelné procházky a pohybové aktivity s tím spojené je také vyženou od počítačů a mobilů.

V mnoha rodinách soužití dítěte a psa skvěle funguje, ale tam, kde to trochu skřípe, mohou být v podstatě dvě příčiny. Buď nejsou nastaveny správně mantinely, co kdo smí a nesmí, nebo zvolené plemeno není zrovna to správné. Nicméně mnoho odborníků se shoduje v tom, že pes je chytré zvíře a většina běžných psích ras zvládne socializaci v rodinném prostředí velmi dobře. Chyba tak spíše bývá v tom, že onen konkrétní jedinec nemá zrovna tu správnou povahu k dětem. Se psy je to zkrátka jako s lidmi, každý má jiný charakter, některý ocení lidskou „smečku“, kde se neustále něco děje, jiný je zase skvělý parťák pro staršího a klidného majitele.

Vyberte si pohodáře

O tom, jakou povahu psík má, vám hodně Prozradí už první návštěva u chovatele, od něhož si berete štěňátko. V případě staršího zvířete, třeba z útulku, je zapotřebí několika návštěv, abyste si dobře všimli, co má rád a jak se chová. Navíc se jedná o psy, kteří za sebou již mají kus života, který nemusel být vždycky harmonický, a často zažili věci, které v nich vyvolávají stres a někdy i agresivitu.

Pro soužití dítěte a psa jsou vhodní jedinci s vyrovnanou povahou, kteří si zachovají vnitřní klid a nevyžadují za každou cenu, aby se všichni věnovali jen jim. Nežádoucí jsou pochopitelně jakékoliv náznaky agresivního chování a bázlivosti, protože v domácnosti plné dospělých, dětí a jejich kamarádů je někdy opravdu rušno a o lehce stresující situace není nouze. Máte-li hodně malé děti nebo nejste sami velkými milovníky pohybu, vyberte si raději psa, který nevyžaduje neustálou aktivitu, protože byste týrali jeho i sami sebe, pokud byste mu nedopřáli dostatek pohybu a zábavy.

Malé děti nemohou nést plnou odpovědnost

Dalším důležitým momentem zdárného soužití dítěte a psa je vysvětlit vašim potomkům, co vše z toho vyplývá pro ně. Především si uvědomte, že teprve ve věku kolem 12 až 13 let jsou děti schopné převzít za péči o psa plnou zodpovědnost. Teprve tehdy si jsou schopni uvědomit, co musí a nesmí, a nejspíš bez problému zvládnou i běžné venčení a pobyt venku. Vy sami můžete mít sebelepšího a vychovaného psa, ale na procházce může dítě potkat takového, který je agresivní nebo nevyrovnaný, a setkání s ním nemusejí zvládnout – třeba jen proto, že ještě není schopno vyhodnotit, že hrozí nějaké nebezpečí, a včas nepřejde na druhý chodník, aby se nepříjemnému setkání vyhnulo.

Při výchově psa je důležitá důslednost a jasně stanovená pravidla. Totéž bezezbytku platí i o učení dětí, jak se psem zacházet a jak se správně chovat. Na vás je, abyste jim jasně vysvětlili, že pes je živý tvor, za něhož nesete zodpovědnost, takže všechny vaše budoucí aktivity se budou do jisté míry přizpůsobovat i jemu. Děti by měly pochopit, že psí hračky a pelíšky jsou tabu, stejně jako jsou pro psa tabu jejich hračky a věci.

Když chlupáč odpočívá, nebo jí ze své misky, není vhodné ho rušit. Musíte jim také jasně a důrazně vysvětlit, že psi se netahají za ocásky a dlouhé chlupy, že jeho zoubky jsou ostré, takže není žádoucí se s ním o něco nekontrolovaně přetahovat nebo mu strkat ruce do tlamičky – a také, že několikrát denně potřebuje vyvenčit a proběhnout se. I menší děti lze postupně vtáhnout do péče o psího kamaráda třeba tak, že je pověříte, aby pravidelně kontrolovali, zda má v misce vodu.

Jakého chlupáče zvolit?

A jaké plemeno vybrat? V dnešní době se vedle těch tradičních, jako jsou třeba němečtí ovčáci nebo jezevčíci, objevují stále nové a nové rasy. Dobrá rada zní: I když se vám některé z nich sebevíc líbí, volíte-li psa k dětem, raději na ně zapomeňte a vyberte nějaké osvědčeného chlupáče.

Obecně platí, že větší psi jako retrívři, labradoři, bernští salašničtí a novofundlanští psi nebo bobtajlové jsou klidní a vyrovnaní, takže dětem odpustí i nějaký menší prohřešek a hned tak něco je nevykolejí. Potíž bývá s malými a temperamentními teriéry, kteří sice zbožňují dětské hry a honičky, ale často nejsou schopni svoje „nasazení“ korigovat a přestanou si uvědomovat, kde jsou nastavené hranice. Podobné to je s jezevčíky, kteří jsou navíc ještě hodně tvrdohlaví a majetničtí. Někdy bývá obtížné zvládnout ve velké rodině i kokršpaněly, kteří jsou hodně živí a mívají sklony k neurotickým reakcím.

Z menších plemen se osvědčil jako pohodový kamarád kavalír king Charles španěl. Méně vhodní jsou zástupci miniaturních plemen jako čivavy nebo pražští krysaříci, kteří bývají hodně energičtí a zároveň křehcí, takže se cítí v ohrožení při prudkých pohybech a nešetrném zacházení.