Designérky radí: Zbavte se všeho nepotřebného jednou provždy
Uspořádání a třídění věcí je, stejně jako zbavování se nadbytečných kil, velmi bolestivý proces. Ačkoliv se to nezdá, jde o hlubší záležitost, než jen o srovnání zásuvek a uložení nepotřebných věcí do skříně. Nepořádek venku znamená nepořádek i uvnitř nás. Ukazuje na nevyřešené věci, neuspořádané myšlenky a nevyjasněný náhled na život. Co nám radí designérky?
Jakmile začneme věci třídit a zbavovat se nepotřebného okolo, vyjasní se tím většinou i naše životní priority. Najednou je jednodušší rozpoznat, co od svého života chceme a co ne.
Proč střádáme věci?
Bojíme se zbavovat věcí, protože to bolí. Bojíme se emocí vzniklých při třídění a vyhazování, bojíme se, že uděláme chybu a budeme litovat a bojíme se riskovat. Co kdybychom to vše ještě někdy potřebovali? Máme nespočet důvodů, proč si některé věci uchováváme, i když je vlastně nechceme. Přijde vám to povědomé? Jenže co s tím? Vyzpovídali jsme designérky Denisu Carr Weiglovou a Veroniku Weiglovou Gilbertovou a ty se s námi podělily o své zkušenosti.
1. Dědictví a vzpomínky
Jedna naše klientka zdědila porcelán po své babičce. Aby ho uložila ve své kuchyni, potřebovala k tomu 3 horní skříňky, což byla polovina jejího kuchyňského úložného prostoru. Porcelán byl velmi hezký, ale naše klientka ho nikdy nepoužila. Nehodil se jí stylově do kuchyně a ani neodpovídal jejímu naturelu. Argument „Přeci se nezbavím porcelánu po babičce, kterou jsem tolik milovala“ je sice velmi dobře pochopitelný, ale určitě se najdou i jiné způsoby, jak si babičku uchovat ve svém životě. Porcelán jsme pečlivě zabalily do krabic a klientka se ho rozhodla věnovat kamarádce, které se hodil a vypadal u ní v kuchyni nádherně.
Namísto porcelánu jsme vytvořily koláž společných fotek s babičkou, která se krásně vyjímala v předsíni. Klientce se ulevilo, získala 3 horní skříňky pro věci vlastního výběru, které každý den používala a ještě dobrý pocit z toho, že udělala kamarádce radost. Pokaždé, když k ní přišla, potěšila se babiččiným porcelánem, který opět začal žít.
Řešení: Nedržte si věci pouze ze sentimentu. Zamyslete se nad tím, proč tu či onu věc máte, a pokud kromě věty typu „je to po babičce“ nic víc nevymyslíte, je čas se jí zbavit. Uvažujte, zda ji můžete někomu darovat nebo případně prodat.
2. Dárek
Stalo se to každému z nás. Dostali jsme dárek, za který jsme sice krásně poděkovali, ale hned jak to bylo možné, jsme ho ukryli do skříně. Prostě se nám vůbec, ale vůbec nehodil. Opět s dárkem máme spjaté emoce. Byl to dárek od někoho, koho bychom neradi zklamali. Poznáváte to?
Je velmi důležité si uvědomit, že dárek měl svou roli a tu splnil v momentě, jakmile jste jej dostali. Dál se stává vaším vlastnictvím a vy nejste povinni si jej nechat. I když se to asi neslučuje s tím, co nás odmalička všichni učili, zamyslete se nad tím, zda chcete mít ve svém bytě dárky, které vám nejsou k užitku a ani se vám nelíbí. Není lepší dárek darovat dál, než ho mít ve skříni, kde na něj jen sedá prach a zabírá místo na úkor věcí, které chceme mít, ale nemáme je kam dát?
Řešení: Neskladujte nebo nevystavujte si nechtěné dárky. Věnujte je dál nebo je prodejte. Za utržené peníze si kupte to, co se vám líbí a hodí.
Designérky radí: Zbavte se všeho nepotřebného jednou provždy
3. To se ještě může hodit
Tak tohle slýcháváme opravdu velmi často. Věcí, které se ještě mohou hodit, je nepřeberné množství. Jsou to různé zbytky z montovaného nábytku, které nám nějakým nedopatřením zbyly, papíry a příručky od přístrojů, které už ani nevlastníme, oblečení, které možná za 10 let znovu přijde do módy a tak dále, a tak dále. Je to až neskutečné, co všechno si vymyslíme, jen abychom si věc mohli nechat.
Emoce, která se za tím skrývá, je strach. Strach, že vyhodíme něco, co velmi nutně potřebujeme. „Nevím sice k čemu to je, ani co to je, ale možná je to důležité a budu to potřebovat.“ Je vám to povědomé? Uvědomte si jedno: pokud jste to nepotřebovali doteď a vesele to bylo zastrčené v nějaké přihrádce, asi to životně důležité není.
Řešení: Pokud uchováváte věci proto, že se vám mohou hodit a přeci je nebudete pak kupovat, tak si uvědomte, že vás mohou nakonec stát i víc peněz, než pokud v případě potřeby věc koupíte novou. Proč? Každý metr čtverečný vašeho bytu má nějakou hodnotu a tuto hodnotu věc, kterou někdy možná budete potřebovat, zabírá. Naše rada zní, věci, které se možná někdy mohou hodit, vyhoďte. Ušetříte si tím hodně práce, místa i peněz.
4. Stálo to hodně peněz
Tak tohle je opravdu těžké. Stálo to hodně peněz, vůbec se nám to nehodí a co teď s tím? I když to bude bolet, zbavte se toho. Pokud se na vás usměje štěstí, dobře a hlavně rychle to prodáte. Pokud se vám to prodat nepodaří, darujte to. I když je to možná nelogické, uvolníte si tím ruce a získáte daleko větší kontrolu nad svým obydlím, potažmo životem.
Řešení: S každou takovou věcí si položte otázku: „Kdo koho vlastní? Já danou věc, nebo daná věc mě? Přináší mi radost, nebo jsem se stal jejím vězněm?“ Dle vlastního vnitřního pocitu pak jednejte.
Toto je velké téma samo o sobě a budeme se mu věnovat samostatně. Co na to říct? Jsou lidé typu „Sběratel“. Nemyslíme tím ovšem sbírky uměleckých hodnot, pro které se ve většině případů vytváří samostatný prostor! Máme na mysli „sbírky“ na poličkách, v zásuvkách, skříních atd.
Nutnost vlastnit něco jen proto, že to máme, se odvíjí od vnitřní nejistoty a strachu. Co se týče vytváření si zásob, už naštěstí s vlnou supermarketů není potřeba kumulovat v našich příbytcích kila a kila potravin. Cokoliv, co si ponecháváme z důvodů obav, nás blokuje od přísunu nové energie, lásky a příležitostí. Nedovoluje nám být opravdu tím, kým jsme.
Řešení: V době internetu a digitálních obrázků na počítači zkuste zvážit „sbírání“ naší oblíbené věci pouze na obrázcích a ne fyzické pořizování si autíček, hrníčků s obrázky či starožitných hodin… Přátelům poraďte, že vhodný dárek můžete dostat i častěji a to třeba mailem s odkazy na další obrázky. Má to několik výhod: ušetříte peníze, prostor a mraky času utírání prachu.
Designérky radí: Zbavte se všeho nepotřebného jednou provždy
6. Ještě tam pořád něco je
Známe to asi všichni: střádáme lahvičky s nedopoužívanými ingrediencemi, krémy, vzorky a podobně poloprázdné nádobky klidně několik let. Říkáme si, že je to přeci škoda vyhodit něco, co je ještě dobré. Máme je většinou do doby, dokud sami neuznáme, že už je to stejně zkažené a můžeme to konečně vyhodit. A jaká to úleva! Máte to taky?
Vše NEDOKONČENÉ, ať už na fyzické či psychické úrovni, v nás zanechává nepořádek a vysiluje nás (může se jednat o nedokončené projekty doma jako nefungující spotřebiče, kapající kohoutek, nepřišitý knoflík na kabátě, odnesení bot na spravení, až po seznam lidí, kterým jsme měli zavolat). Ačkoliv se domníváme, že jsme na to „zapomněli“, podvědomě nás to velmi vysiluje a bere nám energii pro nové projekty.
Řešení: Pokud jste načali nové balení krému, použijte ten nedodělaný třeba na lokty, kolena a chodidla. Chcete opravdu zkusit všechny vzorky krémů a voňavek, které vám přidali k nákupu kosmetiky? Použijte je hned nebo je věnujte dál. Rozdělané lahve nebo sáčky s ingrediencemi či mycími prostředky: dejte si za úkol je prioritně spotřebovat a soustřeďte se, že to opravdu uděláte. Pokud nějaké koření či čistidlo máme léta: používáte ho opravdu? Nebo jen syslíte pro strýčka příhodu? Vyhodit! Udělejte si místo pro nové.
Strachy v nás
Jsou další důvody jako tlak medií – reklamy a katalogy, které v nás vyvolávají strach a potřebu – bez té a té věci prostě nemůžete žít, náš život není kvalitní, pokud nevlastníme to a to – stejně tu danou věc použijeme jedou, dvakrát, pokud vůbec. Nebo jen nemáme rádi prázdné místo a naopak potřebujeme zaplňovat. To vychází většinou ze strachu z osamění, zaplňování prázdného místa v životě a naplňování sebe sama a vytváření si důvodu k činnostem.
Život je proces a neustálá změna. Takže cokoliv k nám přijde, užijme si to, poučme se z toho a pusťme to. Jen proto, že něco vlastníme, to k nám nepřirostlo a nemusíme si to nechat na věky věků. Stejně jako se měníme my, měli bychom měnit naše prostředí, aby odráženo NÁS TEĎ A TADY a ne nás před deseti, dvaceti, padesáti lety, NE naše příbuzné a přátele a jejich představy o nás, ale nás samotné a to, co v životě opravdu chceme mít a reprezentovat. A právě o to jde. O získání kontroly nad svým životem.
Text redakce ve spolupráci s designérským studiem CG Design, Designérky: Denisa Carr Weiglová a Veronika Weiglová Gilbertová, foto: shutterstock
