Vilu v Dobřichovicích postavenou v roce 1906 obýval ve třicátých letech spisovatel F. X. Šalda. Přizpůsobení takto starého domu moderním požadavkům na bydlení není snadné, zvlášť pokud se má zachovat historický duch domu. Tentokrát se to podařilo.
Po bok slavných architektů Františka Buldry, který vilu postavil, a Karla Šťastného, který v roce 1939 navrhl její rekonstrukci včetně dominantní věže, litinového zábradlí a vstupní brány, které se zachovaly do současnosti, se postavil mladý tým architektů pod vedením Michaela Karneta ze Studia Karnet architekti. Jejich úkolem bylo přizpůsobit vilu požadavkům na moderním bydlení s prvky chytré domácnosti.
„Hlavním cílem všech našich zásahů bylo jasně odlišit nové od původního. Zásadním krokem pro celé fungování domu bylo přesunutí původního hlavního vstupu do přízemí. Díky tomu jsme získali mnohem více prostoru jak pro šatní skříně a botníky, tak pro pohyb ve vstupní hale. Zároveň vznikly přidružené místnosti, jako je technická místnost či druhá šatna,“ vysvětluje architekt.
V původní dispozici se vcházelo na schodišťovou podestu, což do značné míry limitovalo úložné prostory. Zároveň to ale vytvářelo autentickou atmosféru a krásný průhled obývacím pokojem až na balkon. Proto zůstala podesta zachována a slouží jako vchod pro návštěvy.
Vila F. X. Šaldy v moderním kabátě (Zdroj: Petr Polák) Vila F. X. Šaldy v moderním kabátě (Zdroj: Petr Polák) Vila F. X. Šaldy v moderním kabátě (Zdroj: Petr Polák) Vila F. X. Šaldy v moderním kabátě (Zdroj: Petr Polák) Vila F. X. Šaldy v moderním kabátě (Zdroj: Petr Polák) Vila F. X. Šaldy v moderním kabátě (Zdroj: Petr Polák) Vila F. X. Šaldy v moderním kabátě (Zdroj: Petr Polák)
„Materiály jsme volili tak, aby každý, kdo do vily vstoupí, pocítil její vznešenost a výjimečnou atmosféru. Na podlahách je mramorová dlažba, jejíž kresba plynule navazuje na ořechovou dýhu vestavěných skříní. Světla jsou vzhledem k nízkému stropu přisazená. Zpoza skříní pronikají tenké paprsky světla, které zdůrazňují kontrast nového s původním,“ popisuje Michaela Karnet výběr materiálů.
Moderní vedle starého
Hlavní obytný prostor včetně kuchyně, jídelny a obývacího pokoje je soustředěn v prvním patře. Samotná kuchyň orientovaná na sever dostala nové okno, které ji prosvětluje a zároveň dává přehled o návštěvnících vstupujících přední brankou, kterou lze odemknout pomocí chytrého tabletu.
Podlaha celého patra je tvořená dřevěnými kazetami skládanými do vídeňského kříže, světla jsou zavěšená ve shluku, závěsy od stropu po podlahu, aby zdůraznily výšku podlaží.
Ve druhém patře jsou umístěny dětské pokoje s hlavní koupelnou. Ty jsme museli umístit na jedno patro, což znamenalo předělat původní terasu na pokoj. Právě tento zásah do původního řešení dal vzniknout celé nové kontrastní hmotě. Zároveň zjednodušil a sjednotil původní velmi členitou a komplikovanou dispozici domu.
Ve třetím patře se nachází hlavní ložnice s koupelnou a šatnou. Z tohoto prostoru dýchá obřadní atmosféra. Do ložnice přicházíte po strmém černém schodišti, projdete průchodem pod krokví a najednou se před vámi otevírá celá věž, která vás osloví už od momentu, kdy dům vidíte z ulice. Přesně pod vrcholem věže se nachází původní dřevěné pódium, kde je nyní umístěna postel. Kleštiny a sloupy necháváme záměrně přiznané.
Ve věži je celkem dvanáct oken, která do prostoru přináší dostatečné množství světla a zároveň jsou posazená tak, že je ložnice chráněna od kontaktu s okolím.
„Snažili jsme se zachovat maximum původního tvarosloví. Navrhli jsme repliky špaletových dřevěných oken u otvorů, které zůstaly v původní podobě. Sloupky zábradlí se nechávaly odlévat do formy vytvořené podle dochovaného vzoru. Navzdory námitkám všech zúčastněných včetně pana domácího, jsme navrhli zachování fasádních vlysů, které jsou příznačným autentickým prvkem budovy,“ vysvětluje architekt a dodává. „V maximálním kontrastu s těmito původními prvky byly navrženy moderní zásahy tak, aby bez funkčních kompromisů naplnily parametry současného bydlení.“
