Jak se staví sen: Obytná kuchyň pro dvě kamarádky

První samostatné bydlení je snem každého mladého člověka. Ovšem, kde vzít na pronájem, nebo koupi, když je člověk stále vázaný studiem nebo nemůže těsně po něm sehnat práci? Nejjednodušším řešením je společné bydlení s přáteli. I tento trend k nám již dorazil a tak je stále více mladých lidí, kteří si společně pronajmou několika pokojový byt a dělí se o kuchyň, sociální zařízení a hlavně o nájemné.

To dvojice kamarádek Petra a Nikola z Mladé Boleslavi měla podstatně větší štěstí. Mohly se totiž nastěhovat do bytu po prarodičích Nikoly. Ovšem na bydlení byl vliv původních obyvatel velmi patrný, stejně jako nedostatek financí nových nájemnic. Byt zůstal tak, jak jej prarodiče zařizovali v sedmdesátých a osmdesátých letech. Obývacímu pokoji dominovala obrovská sektorová obývací stěna s velkým množstvím prosklených vitrín určených k výstavě starožitného porcelánu a různých skleniček, stará a monstrózní sedací souprava a pro toto období tak typické polystyrenové stropnice. Ani kuchyň nezůstala nic dlužna době svého vzniku, dřevěné skříňky, nedostatek pracovního prostoru, umakartové jádro, na kterém byla uchycena, nemluvě o stařičkých rozvodech, prošlapaných kobercích i tapetách, které už ledacos pamatovaly stejně jako šoupací dveře v imitaci kůže. Byt potřeboval proměnu a to tak, že radikální.

Jak se staví sen: Obytná kuchyň pro dvě kamarádky

Obě slečny pokusily své štěstí a přihlásily se do pořadu: Jak se staví sen a udělaly dobře. Tým designérů ve složení Jana Szonovská a Ladislav Rendl jim totiž obě místnosti předělal k nepoznání. Pravda, úpravy nebyly úplně jednoduché, pro zvětšení prostoru v obou místnostech se totiž odborníci rozhodli pro vybourání dělící příčky. Ze stropů putovaly pryč stropnice, z podlah koberce a stěny přišly o tapety. V kuchyni bylo potřeba udělat kompletně nové rozvody elektřiny, v obou místnostech pak sádrokartonové podhledy. Vznikl krásně prosvětlený a velký prostor, který musí být radostí pro každého designéra.

Jak se staví sen, fotogalerie ze všech dílů:

Jana s Ladislavem však pojali proměnu poněkud zvláštně. Už výběr podlahy z bílého dřeva byl zarážející. Jeho údržba bude, když nic tak minimálně velmi časově náročná. Bílou barvou pak pokračovala i kuchyňská linka, která byla doplněna světlým bukem a jasnou červenou ve vysokém lesku. Výběr barev byl pochopitelný vzhledem k velkosti místnosti, kterou bylo potřeba opticky zvětšit, ovšem velikost linky zvolené do tvaru písmene L byla zarážející. Designéři schovali vysokými moduly kuchyňské linky nevzhledné umakartové jádro a pro pracovní plochu tak zbyl snad jen pouhý metr, možná metr a půl, který příliš prostoru pro kulinaření opravdu nenabízí. My v redakci bychom si dokázali představit poměrně praktičtější linku do tvaru písmene U, která by nabízela podstatně větší uživatelský komfort. Na jednu ze stran by pak mohl navazovat jídelní stůl.

Designéři však stůl postavili do prostoru mezi obývacím pokojem a kuchyní.
Další překvapivé počiny čekaly v obývací části. Sedací soupravu zvolili designéři již tradičně v bílém provedení, doladěnou trošku uměle červenými polštářky, aby sladili barvy v kuchyni a odpočinkové části. Trošku jako z jiného světa působil pracovní koutek v obývacím pokoji, kterému vévodila modrá stěna. Nábytek by celkově zasloužil trošku více sladit dohromady, především barevně. Příliš nás neoslovila ani zrcadla v obývacím pokoji, ač jejich umístění bylo vysvětleno optickým zvětšením prostoru a stejně tak předložka z kraví kůže by v interiéru rozhodně být nemusela. Zajímavě působily některé doplňky, třeba lampa nebo netradiční koš na ovoce. Trošku kýčovitě naopak působily modré svícny na již tak malé lince, mající barevně ladit s pracovním koutkem.

Proměnou oba dva pokoje docela jistě prošly a určitě k lepšímu. Ovšem designérům bychom vytkli nenápaditost a především urputnou snahu sladit dohromady nesladitelné a zbytečné použití některých barev. Co proměně říkáte vy?