Vnímat koupelny jako umělecká díla je možná až přehnané, i když na druhou stranu není práce designéra navrhujícího koupelnové vybavení o nic méně tvůrčí, či chcete – li tedy „umělecká“, než třeba práce malíře nebo komponisty. Konec konců, ať už to je jakkoliv, zákazník se v podstatě vždy rozhoduje v kategorii „líbí – nelíbí“ a používá k tomu stejný mechanizmus rozhodování, jako když si kupuje novou košili a nebo obraz na zeď.
Termín „galerie koupelen“ tady slouží spíše jako metafora zmíněného zákazníkova chování. Z obrazu, a ty v galeriích obvykle visí, získává návštěvník nějaký dojem, má z nich lidově řečeno nějaký pocit, stejně jako na něj bude nějak působit vstup do koupelny vyvedené třeba právě v romantickém či modernistickém slohu.
Koupelny jako artefakt
Pravdou zůstává, že na rozdíl od ostatních, tzv. volných forem umění, se práce designéra či architekta liší právě v tom, že musí zohledňovat nějaké technicko provozní parametry. Dům musí stát, vana v koupelně nemůže mít děrované dno. Takové „problémy“ malíř nebo sochař, zkrátka „volný“ umělec řešit nemusí. Tato skutečnost ale ony volné umělce nikterak nepředurčuje k „umělečtějším“ výkonům a ani pro architekty či designéry to není nějak diskriminující.
Nepřehlédněte! Velká inspirativní galerie koupelen
Důležité je volit sloh, nějaký styl, respektive, je dobré ten nějaký styl vůbec mít. A pokud z nějakých důvodů absentuje, pak je možné požádat o radu a návrh koupelny v nějakém koupelnovém studiu.
