Mezi uznávané umělecké techniky patří i galvanoplastika. Její pomocí se dají pokovovat i materiály, do kterých bychom to vůbec neřekli. Tereza Stropnická je její lektorkou, a tak nám poví mnohem víc.
Zdroj: Prima DOMA MEDIA s.r.o.
Galvanoplastika je elektrochemický proces, při kterém se pokovují nekovové předměty v elektrolytické lázni.
Co budeme potřebovat k pokovování
K pokovování tedy potřebujeme laboratorní zdroj, elektrolyt, měděnou anodu ve formě drátů, plechů či trubek, katodu tvoří pokovovaný předmět. Aby se vrstva kovu, konkrétně mědi, na nevodivý povrch přenesla, musí být tento povrch upraven tak, aby byl vodivý. K tomu se používá elektrovodivý lak. Může být grafitový, měděný či stříbrný.
Z modelovací hmoty můžeme vytvořit jakékoliv tvary a ty pokovit. Pokud používáme modelovací hmotu, po spojení a vymodelování potřebných tvarů přichází technologická přestávka 24 hodin, během které hmota zatvrdne. Poté ji můžeme ještě zbrousit pilníkem a upravit do žádané podoby například štípacími kleštěmi. Pokud používáme materiál, který není odolný působení elektrolytu, v této fázi ho nalakujeme ochrannou vrstvou laku bez ohledu na to, zda chceme pokovovat celý povrch (třeba u listu) nebo jen část (minerály).
Předměty, které chceme pokovit, je třeba rozdělit na 2 skupiny:
1. Odolné působení elektrolytu – minerály s vyšší tvrdostí, sklo, plasty, modelovací hmoty (při pokovování není třeba je chránit před působením kyselého prostředí elektrolytu).
2. Neodolné působení elektrolytu – organické předměty (dřevo, listy, šišky, hmyz, kosti, semena), minerály s nižší tvrdostí (před pokováním je nutné na nich udělat ochranou vrstvu z laku).
Co by se stalo, kdybychom tento krok vynechali. Kyselina obsažená v elektrolytu by materiál poničila nebo úplně rozpustila. Pokud je použitý materiál působení elektrolytu odolný, není potřeba lakovat nic a rovnou přejeme k vrstvě elektr vodivého laku. Elektrovodivý lak nanášíme přesně na ta místa, která chceme mědí pokovit. Místa, která vynecháme, zůstanou vidět, toho využíváme třeba při výrobě šperků z minerálů. Takto připravený předmět můžeme ponořit do elektrolytu. Nádoba na pokovování, od sklenice po akvárium, může být i plastová.
Laboratorní zdroj zapneme a nastavíme přibližný proud (0,1 A na 2,5 cm3), který musíme vypočítat podle velikosti povrchu. Minimální doba, po kterou je potřeba předmět pokovovat, je přibližně 12 hodin, někdy to je ale i 48 hodin. Kvalitu a pravidelnost pokovování průběžně kontrolujeme a podle výsledků upravujeme elektrický proud na laboratorním zdroji. Když jsme spokojeni s tloušťkou vrstvy mědi na předmětu, můžeme předmět vyndat, opláchnout v destilované vodě, podle potřeby vyleštit ocelovou vatou a štětcem nanést patinu.
