Letní jídlo nemusí být vždy ve znamení grilování či salátů. Velkou spoustu variací nabízejí slané koláče, které lze připravovat tradičně z moučného těsta, ale také z brambor. Zapečená bramborová kaše s vejci, zeleninou, houbami, bylinkami a s roztaveným sýrem na povrchu je variací na savojské tradice, ale její kořeny můžeme najít i v Řecku. Spolu s lehkým alsaským sylvánem se takovýto bramborový koláč stane příjemným letním pokrmem.
Koláče s masem či zeleninou
Tradici pečiva se zeleninovou náplní lze vysledovat v mnoha zemích. Od ruských pirohů, přes severoafrický brik až ke skutečným koláčům, jakou jsou lotrinský quisch či anglický zeleninový pie. Nahradíme-li však těsto bramborovou kaší, vzniknou nám nové možnosti kombinací. Zapékat bramborovou kaši s mletým masem je častou tradicí v Řecku. Naopak zapečené bramborové kaše s různými druhy sýrů, jako jsou kupříkladu raclette či reblochon, bývá zvykem ve Francii, především v regionu těchto sýrů – v Savojsku. Spojením bramborové kaše s vejce pak při pečení můžeme získat skutečnou substanci koláče, ve kterém se předem připravené zeleninové složky a především bylinky nádherně rozleží a roztavená krusta z některého z ušlechtilých sýrů koláč doslovně i chuťově „uzavře.“ Spolu s lehkým bílým vínem, budeme-li podávat koláč kupříkladu venku v zahradě, může tento pokrm být velice příjemnou změnou a letní inspirací. Je potřeba však počítat s poněkud delší dobou přípravy, protože proces má několik fází.
Aranžmá jídla na talíři – velká inspirativní fotogalerie
Postup při přípravě
Brambory uvaříme, slijeme a rozmačkáme na kaši. Přidáme máslo a trochu smetany, aby se nám hmota lépe zpracovávala, ale ne zase příliš mnoho, aby kaše nebyla řídká. Na pánvi si na olivovém oleji předem podusíme na plátky nakrájenou cibuli, petržel (nebo pastyňák), mrkev a žlutou cuketu (může být samozřejmě i zelená, ale žlutá bude i barevně jídlo krásně doplňovat). V podstatě restujeme a posléze dusíme ve vlastní šťávě. Během procesu osolíme, opepříme a můžeme přidat lžíci cukru či medu a šťávu z citrónu. Na posledních pět minut ještě přidáme čerstvé houby, nebo houby sušené, které jsme si předem namočili. Na úplný závěr ještě vmícháme rozdrcený stroužek česneku. Jakmile je zelenina měkká, promísíme ji s bramborovou kaší, vejci a nasekanými čerstvými bylinkami. Máte-li v zahradě celou varietu bylin, můžete použít prakticky vše od zelené petržele, majoránky, oregana, bazalky, saturejky, šalvěje a libečku až k listům celeru, estragonu či rozmarýnu. Čerstvé bylinky koláč provoní a spolu s dalšími ingrediencemi vytvoří jeho jedinečnou chuť. Dokonale promísenou hmotou (děláme tak pouze ručně, aby se jednotlivé kusy zeleniny či hub nerozpadly) naplníme pekáč tak, aby výška koláče byla maximálně pět centimetrů, může však být i nižší. Celou plochu koláče pak pokryjeme nahrubo nastrouhaným sýrem typu chedar, ale můžeme použít i varianty jako jsou ementál, gouda, nebo některé tvrdé kozí či ovčí sýry. Vložíme do trouby a necháme zapéct asi na 30 minut při teplotě 220°C. Sýr by měl být na povrchu zcela roztopený a měl by získat jemně nahnědlou opečenou barvu.
Dorty – inspirativní fotogalerie
Podáváme s bílým vínem
Takto upečený koláč servírujeme nakrájený na kousky a ozdobený čerstvými bylinkami. Výborným společníkem pro jídlo tohoto typu bude některé lehčí bílé víno typu ryzlink, sauvignon či u nás ne příliš rozšířené sylvánské zelené. Vynikajícím producentem tohoto vína, které se má konzumovat mladé (do pěti let) a svěží je nám již dobře známé Alsasko. Alsaské sylvannery si zachovávají jemnou kyselinku a na rozdíl od ostatních odrůd této lokality jsou skutečně určeny k rychlé konzumaci a s věkem (až na výjimky) nevyzrávají, ale spíše ztrácejí na své základní přednosti – svěžesti. Alsaské sylvannery lze považovat za ideální vína k jídlu, která si však při své jednoduchosti zachovávají standardně vysokou kvalitu. My jsme pro dnešní příležitost vybrali víno této odrůdy od vinaře Francoise Brauna z vesnice Orschwihr, a to v ročníku 2003.
Suroviny pro přípravu
1 ½ kg brambor
50g sušených nebo 200 g čerstvých hub
Publikováno: 2. 7. 2008, Autor: