Víte, co spojuje Jidášovo ucho a Vánoce? Bramborový salát!
Radostné Vánoce jsou tady, ale v lese to nijak radostně nevypadá. A navíc abychom nalezli typickou houbu končícího roku, musíme sestoupit do nevlídných tmavých strží, ke korytům potoků. Jde o stále populárnější houbu Jidášovo ucho, která má léčivé účinky a skvělé uplatnění v kuchyni. Když už máme Vánoce, zkusme Jidášovo ucho uplatnit do originálního bramborového salátu podle našeho receptu.
Zatímco ve vánočních koledách se zpívá o naději, spjaté s narozením Ježíška, Jidášovov ucho působí jaksi zlověstně už svým jménem, vztaženým právě ke smrti toho, jehož narození je podstatou Vánoc. Trochu paradox, ne? Stále známější ucho Jidášovo neboli boltcovitku bezovou (Hirneola auricula-judae) si lidé v posledních letech oblíbili jak pro její zvláštní konzistenci, tak jako léčivku. Přiznám se, že ačkoli houbařím dlouhá desetiletí, nález ucha Jidášova na mě dodnes vždycky zapůsobí zvláštním dojmem. Především svou podobou, až znepokojivě připomínající lidský boltec. Jako by houba naslouchala – odtud její prastaré jméno, asociující v myslích našich předků potenciální zradu. Ke svému životu potřebuje vlhké přítmí, často ji nalezneme na kmenech a větvích černého bezu, většinou na již mrtvém dřevě, na němž jsou její lasturovité, gumovitě pružné plodnice bočně přirostlé. Ucho Jidášovo je žádanou ingrediencí především v pokrmech, kde se jeho zvláštní chrupavčitá konzistence stává chuťovou prioritou. Připomeňme, že plodnice této houby je složena ze tří vrstev, z nichž ta vnitřní, želatinózní, při smažení na tuku slyšitelně praská. Máme-li zásobu sušených plodnic, můžeme je velmi jednoduše „oživit“ několikaminutovým povařením. Vývar nevyléváme, to by byla škoda, protože po oslazení se ho můžeme vypít jako léčivý čaj! Ucho Jidášovo lze konzumovat čerstvé, bez tepelné úpravy – dokonce je tak mnohem lepší, zachová si onu příjemnou křupavost.
