Anglický kokršpaněl: aktivní, bystrý a veselý společník
Anglický kokršpaněl patří mezi nejoblíbenější plemena pro svou hravou a veselou povahu, ale i pro svůj elegantní zjev. Jeho krása je ale v domácnosti vykoupena nekonečnými chomáči všudypřítomných chlupů. Kokršpanělé vyžadují pečlivou péči o hedvábnou srst.
Anglický kokršpaněl
Lovecké plemeno, které patří mezi slídiče. V současnosti se nejčastěji chová jako plemeno společenské, ale svůj lovecký původ nikdy nezapře. Běh za kořistí je mu prostě vlastní a majitel s tím musí vždy počítat.
Anglický kokršpaněl, kterému chovatelé většinou říkají jenom zkráceně kokr, byl vyšlechtěn v 18. století ve Velké Británii, především k lovu pernaté zvěře a přinášení kořisti z vody. Původně se všichni psi, využívaní jako slídiči, nazývali španělé. V pozdějších letech se ustálily dva druhy španělů. Větší, dnes springer španěl a menší, kokršpaněl. Jako samostatné plemeno byl anglický kokršpaněl uznán v roce 1883 a roku 1902 byl vydán standard plemene.
Kokr patří mezi velmi učenlivé psy, kteří velmi rychle pochopí, co se po nich žádá. Většinou bývají i hodně aktivní, hraví a veselí. Potřebují pravidelné vycházky jako všichni psi, ale dokážou se smířit i se životem domácího pecivála.
Dobře se snášejí s ostatními psy. Mívají přátelskou a nekonfliktní povahu, nemívají sklony k dominanci a agresivitě. Ovšem výjimky potvrzující pravidlo se samozřejmě najdou. Také s dětmi vycházejí kokři, především pro své hravé založení, velmi dobře.
Anglický kokršpaněl je pes střední velikosti, dorůstá do výšky 38–41 cm v kohoutku a měl by vážit asi 12–15 kg.
Nejčastěji se kokři vyskytují ve zlaté barvě, trochu méně v černé, ale mohou být i ve vícebarevných variantách. Nikdy by však neměli mít pouze bílé zbarvení.
Chloubou a zároveň mírnou komplikací je u kokrů nádherná, hedvábná a mírně kadeřavá srst. Srst vyžaduje pravidelnou a důslednou péči. Každodenní vyčesávání by mělo být samozřejmostí, srst má sklony k plstnatění, především pod ušima a na nohou.
Kokři často trpí na záněty uší, proto se jim vystříhává srst kolem uší. Toto plemeno je dosti přešlechtěné a je potřeba hlídat i některé genetické vady, například displazii kyčelního kloubu.
