Převislé pokojové rostliny představují krásnou dekoraci do každého interiéru
Pokojové rostliny, jejichž stonky mají schopnost plazivého růstu nebo se dovedou ovíjet kolem opory, mají své důležité místo mezi ostatní interiérovou zelení. Na vhodně zvoleném stanovišti mají nesmírně dekorativní funkci. Jsou ideální pro pěstování na konstrukcích, mohou volně viset z okenního parapetu, schodů nebo stolku. Krásné jsou i do závěsných nebo nástěnných květináčů.
Převislé pokojovky promění váš interiér v úžasné místo pro život
Tvar těchto rostlin není striktně daný, ani kompaktní, což působí vzdušně a hravě. Mnozí ze zástupců velice rychle rostou a dají se dobře tvarovat řezem. Závěsné květináče s převislými rostlinami dodají každému interiéru novou dynamiku. Většinou jsme zvyklí na pěstování rostlin v nádobách postavených na zemi nebo na stolku, ale rostliny, které visí dolů, dodají interiéru kouzlo a zajímavou perspektivu.
Tvarování a zmlazování
Popínavé, převislé a plazivé rostliny mají vzhledem k rychlosti a typu růstu větší tendenci vyholovat starší výhony nebo jejich spodní části. Tento jev nepřispívá k atraktivnosti rostlin, a proto musíme častěji pamatovat na řez, aby rostliny vypadaly dobře. Starší výhony, jejichž spodní části ztratily listy, se nemusíme bát nakrátko odstřihnout. Rychle obrazí mladými, vitálními výhonky.
Břečťan kanárský (Hedera canariensis) pochází z Kanárských a Azorských ostrovů a severozápadní Afriky. Je velmi podobný našemu břečťanu (Hedera helix), liší se ale lehce v tvaru a barvě listů a růstu. Listy jsou větší, světlejší a zaoblenější. Rostlina je vitální a bujně vzrůstná, může se plazit nebo přichytávat k podkladu příčepivými kořínky. Vzhledem k tomu, že je méně tolerantní k nízkým teplotám a snadno vymrzá, přesouváme jeho pěstování v našich podmínkách do interiéru.
Nejlépe vynikne tam, kde má prostor. Hala, chodba nebo zimní zahrada budou pro něj ideální. Břečťan nejlépe vynikne v závěsném květináči, kdy jeho malebné výhony mohu volně splývat k zemi. Je nenáročný na světlo, ale vyžaduje pravidelnou zálivku. Mlžení mu jen prospěje. V zimě pro něj bude ideální teplota kolem 7-12 °C. Břečťan se dá velice dobře tvarovat a udržovat řezem. Můžeme jej i velmi snadno množit řízkováním, nejlepší doba je červen a červenec.
Odebíráme krátké řízky o délce 5 - 10 cm, nejlépe se třemi listy. Řez vedeme asi 1-2 cm pod místem, kde list nasedá na stonek. Odebrané řízky stačí umístit do sklenice s vodou, kde začnou velmi rychle kořenit. Jakmile jsou kořeny okolo 5 cm dlouhé, zasadíme řízky do květináče. Pokud chceme hustší rostliny, vysadíme více řízků najednou.
Glorióza (Gloriosa rothschildiana) - tato exotická kráska pochází z afrických tropů, kde šplhá až do výšky 2 m. Tenké stonky nesou tmavě zelené špičaté listy a hlavně nádherné květy, které se ze zelené barvy poupat vybarvují do odstínů červené a žluté. Její pěstování je poněkud specifické. Pokud chceme, aby se glorióze dařilo, musíme pěstební postup dodržovat.
Jedná se o hlíznatou rostlinu. Pro její vývoj a zdravý růst je nezbytné dodržovat dané teploty i období klidu. Rostlina vyžaduje světlé stanoviště a oporu, plný úpal v létě škodí. Pěstební substrát by měl být s přídavkem rašeliny - v období vegetace postačí běžná, vydatnější zálivka. Od dubna zaléváme pravidelně, až teprve po odkvětu (s příchodem podzimu) zálivku omezíme. V zimě je zapotřebí chlad a sucho, protože hlíza potřebuje zatáhnout.
V době vegetace rostlina není náročná na teplotu. V zimě však vyžaduje období klidu o teplotě 10 °C. Časně zjara hlízu vyndáme ze staré zeminy a přesadíme ji do zeminy nové. V této době začínáme rostlinu zalévat. Po přesazení ji udržujeme v teple a vlhku.
Fíkus nízký (Ficus pumila) - u této drobné rostlinky by asi nikdo nehádal, že se jedná o fíkus. Je plazivý a má charakter liány, která se ve své domovině může plazit i po stromech. U nás jej koupíme buď zelenolistý, nebo častěji v bíle panašované formě. Ale pozor, je o něco choulostivější než ostatní běžně pěstovné druhy fíkusů. Nejlepším stanovištěm pro něj bude koupelna s oknem. Potřebuje totiž teplo a vysokou vzdušnou vlhkost.
Svícník (Ceropegia woodii) je původem z jihu Afriky a je jen jedním z mnoha druhů rodu Ceropegia, které se pěstují jako okrasné pokojové rostliny. Jedná se o sukulentní liánu, která vytváří dlouhé, tenoučké růžové nebo fialové stonky, které nesou mnoho srdčitých listů. Jednotlivé lístky jsou tmavě zeleně mramorované se stříbrným základem a zelené až fialové na spodní straně. V paždí listů se vytvářejí drobné, ale velmi zajímavé květy. Jejich barva je nafialovělá s tvarem připomínajícím malé lucerničky.
Svícník je nenáročná pokojová rostlina, která preferuje místo u okna orientovaného na západ nebo na jih. Při silném světle budou listy tmavě zbarvené s výrazným mramorováním. Pokud jim nebude poskytnut dostatek světla, budou mít světle zelenou barvu. Svícník lze přes léto přestěhovat ven, ale je potřeba jej postupně aklimatizovat na silnější světlo, aby se rostlina nepopálila. Na podzim jej nezapomeneme přenést dovnitř před prvním mrazem. Během zimy pěstujeme rostliny při teplotě okolo 21 °C.
Tato sukulentní rostlina vyžaduje kvalitní drenáž a měla by být zalévána pouze za sucha. Suchou půdu snáší mnohem lépe než půdu přemáčenou. Použijeme dobře propustný substrát s velkým množstvím hrubého písku, perlitu nebo jiné složky s velkou texturou (velmi vhodná je například směs pro pěstování kaktusů a sukulentů). Mezi jednotlivými zálivkami necháme půdu zcela vyschnout. Hnojíme zřídka (nejvýše jednou za měsíc), a to pouze poloviční dávkou hnojiva pro pokojovky. V zimě omezíme zálivku a nehnojíme vůbec.
Věšák bobulonosý (Rhipsalis baccifera) - tato sukulentní rostlina vytváří dlouhé tenké a převislé stonky kulatého průměru. Stonky mohou dorůstat 2 či 3 m. Vyskytuje se v tropických deštných pralesích, kde roste epifytickým způsobem. Přichytává se na kůru trouchnivějících stromů a vodu i živiny přijímá ze vzdušné vlhkosti.
Rostliny potřebují velmi propustný substrát, nejlépe s příměsí perlitu, polystyrenu a rašeliny. Zálivku můžeme provádět jednou týdně ponořením celého květináče do kbelíku s vodou. V zimním období je vhodná teplota 15 - 17 °C. V létě se doporučuje letnění, ale na chráněném místě. Volíme stanoviště, které je chráněné před prudkým sluncem i větrem. V létě nezapomeneme na častější zálivku. Samozřejmě nikdy nepřemáčíme, rostliny nenecháme ani dlouho suché.
Bohaté převisy zelených trubkových listí druhu Rhipsalis baccifera
Filodendron srdčitý - (Philodendron scandens) je oblíbená pokojová rostlina, protože se extrémně snadno pěstuje. Rostlinu zdobí lesklé listy ve tvaru srdce, které mají při rašení bronzovou barvu, později rychle zezelenají. Kořenový systém je rozvětvený a nachází se poblíž povrchu. Na stonku ve spodní části se vytvářejí vzdušné kořeny, jejichž funkcí je připevňovat se k podložce a zásobovat rostlinu živinami. Filodendronu vyhovuje nepřímé světlo.
Pěstujeme jej na místě, které poskytuje dostatek slunečních paprsků, ale vyhneme se oknům, do kterých svítí plné slunce po celý den. Množství slunce indikuje i vzhled listů. Pokud je přísun světla dostatečný, tak listy bývají perforované, když však světla není tolik, tak listy bývají celistvé. Filodendron preferuje vlhké ovzduší. Pokud je vzduch sušší, tak pravidelně rosíme listy i okolí rostliny.
Během letních měsíců tuto rostlinu pěstujte přibližně při teplotě 21 až 25 °C, takže v podstatě při klasické pokojové teplotě. V zimě se teplota může snížit přibližně o 10 stupňů na rozmezí 13 °C až 18 °C. V zimě je rostlina citlivá na teplotní výkyvy, proto ji nestavíme přímo k topení, ale ani poblíž okna, kde se pravidelně větrá. Rostlina vyžaduje pravidelné zaštipování, aby pěkně rozvětvila. Pokud ji nebudeme zaštipovat, budou stonky vytáhlé a nevzhledné.
Filodendron srdčitý je u nás velmi oblíbená pokojová rostlina
Peperomie (Peperomia prostrata) je velmi zajímavou a moderní převislou rostlinou. Je velmi podobná svícníku, ale přeci jen je trošičku tužší, masitější a nevytváří typické květy ve tvaru lucerniček. Peperomia prostrata dobře roste na jasném a nepřímém světle. Nejvhodnější jsou okna orientovaná na východ.
Peperomie obecně miluji vlhčí klima, pokud je náš byt příliš suchý, pamatujeme na pravidelné mlžení, rostlinu také můžeme umístit do větší misky se štěrkem a vodou. Vhodná pěstební teplota je okolo 20 °C. Tato rostlinka má ráda vlhkou půdu, ale nemá ráda přemokření. Před každou zálivkou necháme proto vrchní vrstvu půdy úplně vyschnout.
Během vegetačního období rostlinu přihnojujeme zředěnými hnojivy každý druhý týden. Případně aplikujeme hnojivo s pozvolným uvolňováním na začátku vegetačního období. V zimě nehnojíme. Peperomia prostrata vyžaduje sypkou, bohatou, dobře provzdušněnou a odvodněnou půdu. Přesazujeme jednou za rok do běžné zeminy vylepšené dvěma díly rašeliny a jedním dílem písku nebo perlitu.
Překrásný převis pokojovky druhu Peperomia prostrata
Vzhledem k tomu, že tato rostlina je poměrně malá a má mělký kořenový systém, není obvykle nutné přesazování do velkých nádob. Žádná speciální péče není nutná, stejně jako většinu pokojovek s převislým růstem ji můžeme jednou za čas sestřihnout, a tak podpořit tvorbu nových pěkných výhonů. Rostlina může být napadená běžný škůdci, jako jsou svilušky a molice. Přemokření snadno povede k hnilobě kořenů. Proti savému hmyzu aplikujeme postřik z insekticidního mýdla.
Zdroj informací: guide-to-houseplants.com; hort.extension.wisc.edu
