Znáte líhu, nejoblíbenější houbu staročeských trhů? My ano!
Že jste líhu klubčitou (Lyophyllum fumosum) ještě nikdy neviděli, a tím pádem ani neochutnali? Říká se, že kdo by ji chtěl hledat, nenajde ji, zato se však sama objeví někde, kde by houby nikdo nehledal. Ještě i v prosinci se vám může stát, že mohutný trs téhle pozoruhodné houby najdete na nejméně pravděpodobných místech – třeba na chodníku nebo ve sklepě.
Líha klubčitá (Lyophyllum fumosum) se neobjeví třeba po několik desetiletí (až na ni „zapomenou“ i houbařské atlasy) a náhle se vyskytne v takovém množství, že vám košík nestačí. Pro její mycelium neboli podhoubí je totiž i celý lidský život zanedbatelně krátkým časem. Líha je ale nejen příkladem vytrvalosti, vyznačuje se i neobyčejnou životaschopností a houževnatostí.
Jakmile na ni narazíte, rozhodně ji jen tak nepřehlédněte, neboť patří mezi naše nejchutnější a nejoblíbenější houby už po několik staletí. Známe ji z dobových textů a ilustrací coby houbu staročeských trhů, objevit ji můžeme i mezi ostatními lahůdkami v obrazových zátiších barokních malířů. O její „kulinární starobylosti“ svědčí množství původních lidových názvů: líhám se říkalo baraničky, hromaždílky, matičky či vrzavky.
Líha klubčitá tvoří mohutné trsy
Líha nevyrůstá jednotlivě, ale tvoří mohutné trsy o padesáti až osmdesáti jedincích (rekordem je však 176 plodnic, nalezených v jediném trsu). Trsy vyrůstají z hlízovitého útvaru v zemi, širokého 5 až 10 centimetrů. Jednotlivé klobouky jsou 3 až 10 centimetrů široké, polokulovitě sklenuté, na okraji dlouho podvinuté, později rozložené a zvlněné. Na povrchu jsou vláknité, šedo až černohnědé. Třeně má líha válcovitě prohnuté, v mládí jakoby moučnatě poprášené. Dužnina voní a chutná dosti lákavě - okurkově i moučně zároveň.
Říká se, že kdo by chtěl líhu hledat, nenajde ji, zato se však sama objeví někde, kde by houby nikdo nehledal. Od července až do prosince se dá najít na nejméně pravděpodobných místech – třeba na hromadě hlíny, vykopané z chystaného trativodu, anebo ve staré dlažbě (při růstu totiž dokáže vyvinout takovou sílu, že je schopna vyzvednout a rozvalit i dlažbu chodníku). Stejně tak ji můžete nalézt v základech plotu, na skládce odpadu a dokonce i ve sklepě - v takovém případě jsou její plodnice zcela bílé. Je tedy houbou synantropní, tedy vyhledávající blízkost lidských obydlí. Naopak ve volné přírodě se vyskytuje zřídka, když tak na vlhkých místech jehličnatých i listnatých lesů, někdy dokonce i na vřesovištích.
Prima tip: Líha na talíři
Líhu lze v kuchyni použít do všemožných pokrmů a rovněž konzervovat se dá všemi způsoby. Je možno ji použít na klasickou smaženici či nakládat na kyselo. Vynikající jsou z ní houbové matjesy, výborná je rovněž v salátech či na způsob falešné dršťkové polévky.
Publikováno: 21. 11. 2017, Autor: Jaroslav Vanča , Profil autora: Jaroslav Vanča
