Pestrobarevný svět holubinek aneb Fialové může znamenat i fujtajblové
Pokud kráčíte podzimním lesem a vnímáte barevnou pestrost houbových plodnic, můžete nabýt pocitu, že na ni ani houbařský atlas nestačí. A on opravdu nestačí, třeba co se týče holubinek, jichž je právě nyní k vidění úplně nejvíc. A to snad ve všech odstínech barevného spektra – tak třeba fialové jsou holubinka křehká (Russula fragilis) a holubinka jízlivá (Russula sardonia).
Holubinek jenom u nás roste více než půl druhé stovky druhů. Jakkoli nyní zaplavují lesy, jejich sezona obvykle končí počátkem listopadu. Jejich určujícím znakem je to, že (společně s ryzci) mají křehkou dužninu, tvořenou kulovitými buňkami (sférocystami), která svou pórovitostí připomíná dužninu jablek.
Na rozdíl od jiných druhů hub lze proto její kousek snadno vyrýpnout nožem, přičemž se nikdy vláknitě neroztřepí. Zopakujme si pravidlo, že jedině v případě holubinek platí, že všechny mírně chutnající jsou jedlé. A právě o některých jedlých – ba výtečných holubinkách jsme se již dříve zmínili. I dalších, vysloveně lahodných druhů roste nyní téměř nepřeberně: kupříkladu holubinka buková, mandlová, jahodová, celokrajná, namodralá, olivová, kolčaví…
Ale povšimněme si těch z opačného konce chuťového spektra. Dvě z nich jsem si vyfotografoval, obě jsou fialové, a aby se to lépe pamatovalo, mohu vám po čerstvé zkušenosti sdělit, že fialové může znamenat i fujtajblové. Ve snaze ověřit si údaje z atlasů, ochutnal jsem obě, a ihned jsem použil onoho druhého slova na „f“. Ještě po čtvrthodině jsem znečišťoval les palčivými slinami... Jedná se o holubinku křehkou (Russula fragilis) a holubinku jízlivou (Russula sardonia), jejíž druhové jméno je vskutku náležité, vzhledem k tomu, o jak vzhledově půvabnou houbu se jedná. Obě dvě nyní v hojném množství naleznete ve vlhkých jehličnatých lesích, zvláště mezi mechem a borůvčím.
Tip:
Je dobré vědět, že u těch jedlých, tedy nepalčivých druhů holubinek můžeme ke kuchyňským účelům použít všechny části plodnice. Tedy včetně třeně, neboť ten u holubinek nikdy nedřevnatí. Nepříjemnou vlastností holubinek je naopak jejich přílišná křehkost (zejména ve stáří) a také to, že často bývají napadené larvami hmyzu. Proto sbíráme především mladší, ještě pevné plodnice. Vyschlé holubinky nabývají nepříjemné houževnatosti, ztrácejí chuť i aroma, proto je nejlépe připravovat třeba smaženici z těch čerstvě nasbíraných.
Zdroj informací: autor článku
Publikováno: 22. 10. 2017, Autor: Jaroslav Vanča, Profil autora: Jaroslav Vanča
