Podzimní houby jedlé, nejedlé i jedovaté: Vyznáte se v holubinkách, bedlách i pečárkách?
Letos to bylo s houbami jako na houpačce. Pusto, prázdno a pak zas hotové přívaly. Zrovna jako to počasí. Po kterých houbách můžeme pátrat právě teď, nám poví Jaroslav Malý.
Zdroj: Prima DOMA MEDIA s.r.o.
Holubinky bezpečně poznáme podle dužniny třeně
Pokud se vydáme v tuto dobu do lesa, jistě mezi našimi úlovky nebudou chybět holubinky… Jak je odlišit o ostatních lupenatých druhů? Mají sice rozmanité zbarvení, ale vyznačují se dužninou tvořenou sférocystami (kulovité buňky). Díky tomuto znaku je dokážeme bezpečně odlišit od ostatních rodů. Pokud si totiž nejsme jisti, jestli jsme sebrali holubinku, stačí rýpnout do třeně plodnice, a jestliže vyrýpneme celistvý kousek dužniny, který se netřepí na vlákna a neteče z něho mléko, máme jistotu, že se jedná o rod holubinek. V takovém případě stačí ochutnat malý kousek klobouku, a pokud nás nezačne během několika vteřin pálit na jazyku, můžeme holubinku bez obav využít, aniž bychom přesně určili její druh. Palčivé či hořké holubinky k jídlu nesbíráme.
I mezi nimi nalezneme jedovaté druhy… Zahrnují hned několik jedovatých druhů. I když se jedná většinou o bedly menšího vzrůstu, poměrně nebezpečné mohou být i bedly s červenající dužninou. Tato bedla sice žádné toxické látky neobsahuje, ale u citlivějších jedinců vyvolává alergické reakce, které mají mnohdy příznaky pravých otrav. Postižený člověk trpí žaludečními problémy a můžou se u něho objevovat otoky, dušnost, zarudnutí pokožky a různé vyrážky. Kožní projevy postihují nejčastěji jedince, kteří pokrm z těchto bedel kombinují s alkoholem. Reakce na některé látky v bedlách s červenající dužninou bývají někdy poměrně vážné, a proto je třeba na tuto skutečnost všemi možnými způsoby upozorňovat. Jsou zaznamenány případy, kdy si celá rodina pochutnala na pokrmu z těchto hub, přičemž jen jeden člen rodiny skončil v nemocnici a všichni ostatní byli v pořádku. Před několika lety byl na Plzeňsku případ, kdy jedna paní po konzumaci bedly červenající dokonce zemřela. Problémy způsobují všechny druhy z rodu Chlorophyllum!
Pečárky sice patří mezi velmi oblíbené houby, avšak někteří houbaři netuší, že zahrnují i některé mírně jedovaté druhy. Celkově jsou si tyto houby dost podobné, ale jedovaté druhy se přece jen v některých znacích liší. Na rozdíl od některých jiných jedovatých hub nejsou zákeřné, protože nás dopředu varují, abychom si s nimi příliš nezahrávali. Při jejich určování je důležitá reakce dužniny na řezu nebo při poranění. Celé plodnice některých jedovatých pečárek totiž na poraněných místech okamžitě intenzivně chromově žloutnou. Pečárka zápašná přesně takovýto druh představuje, což můžeme zjistit během jedné jediné vteřiny. Stačí rýpnout do klobouku nebo spodní části třeně a uvidíme okamžitou barevnou reakci. Rychlé zežloutnutí ale není jedinou indicií správné identifikace. Také nás upozorní její výrazný pach po karbolu.
Pečárky se také zaměňují za muchomůrku zelenou, ale jak se dají odlišit? Velmi snadno! Muchomůrku zelenou zdobí poměrně výrazná pochva - tzv. kalich smrti a vyznačuje se bílými lupeny, zatímco pečárky pochvu nemají a jejich lupeny jsou růžově hnědé, v dospělosti až černé. Muchomůrka zelená se považuje za nejjedovatější houbu na světě, a proto by ji měl každý houbař umět poznat. Bez lékařské pomoci dokáže jedna jediná plodnice usmrtit dospělého člověka. Zajímavé je, že vadí všem savcům vyjma králíků. Ti sice nejsou proti jejich jedu zcela rezistentní, ale menší množství jim neublíží. Závidět by jim mohli myši, které jsou na tom nesrovnatelně hůře. Již náš mykolog Albert Pilát ve svých atlasech uváděl, že pouhých 0,5 gramu dužniny muchomůrky zelené dokáže v přepočtu usmrtit neuvěřitelných 100 000 myší.
Publikováno: 22. 9. 2017, Autor: Václav Postránecký , Profil autora: Václav Postránecký
