Ukolébavka je uspávací rituál vedoucí tunýlkem maminčiny něhy ze světla do klidných snů. V dobách, kdy domácnostem nevládly televize a počítače, usínaly děti za zpěvu ukolébavek v kolébkách či maminčině náručí častěji, než je tomu dnes. Ukolébavky, říkadla a hry spojené s masážemi rukou či dětského těla zažívají svůj "comeback“. Zájem maminek o ukolébavky rozhodne, zda budou texty i melodie dochovány dalším generacím.
Propojení něžných slov ukolébavek a jemných houpavých pohybů navozuje v dětech pocit bezpečí a jsou tím nejkrásnějším rozloučením s uplynulým dnem. Naštěstí už není úplnou vzácností vidět a slyšet maminku uspávací dítě ukolébavkou nebo jinou pomalejší a uklidňující písní. Vibrace slov naplňují atmosféru v místnosti, harmonizují a nalaďují celé tělo. Na základě vědeckých poznatků je známo, že se před spaním zpomaluje aktivita nervových buněk a mozek přechází na pomalejší frekvenci své aktivity. Stále se opakující monotónní melodie, houpavé pohyby a rytmus tento pocit snadno navozují.
Ukolébavka by měla být pohlazením dětské duše, ubezpečením lásky a vstupní branou do klidného spánku. Jak asi vnímá tento rituál dítě? Je utvrzováno konejšivými zvuky a známou melodií, že se není třeba s nadcházející nocí ničeho bát. Strach ze tmy zaženou úsměvy maminky a její zpěv. Stále se opakující refrén ukolébavky a monotónní melodie urychlují přechod z bdělého stavu do spánku. Ve spokojených snech se dětem mohou objevovat výjevy a slova z textů ukolébavek jako jsou hvězdičky, měsíček, hříbátka apod.
Ukolébavka pomáhá dítěti nacházet řád mezi časem, kdy končí hraní a začíná spánek. Jestliže si dítě na tento uspávací rituál zvykne, snáze pochopí, že už je čas na spaní a nemá si vyžadovat pozornost. Ukolébavka je jasnou tečkou za uplynulým dnem. Okamžiky štěstí, kdy maminka uspává spokojené dítě, jsou nejen pro dítě, ale také pro maminku nezapomenutelné. Možná se některým maminkám vybaví něžný svět dětství včetně zpěvu ukolébavek, pokud měly to štěstí usínat při jejich zpěvu. Původních kolébavek se díky sběratelskému umění básníků a sběratelů zachovalo velké množství. Vynikající inspiraci najdou maminky v knize Nad kolébkou - České a moravské ukolébavky, Portál, 1984.
Texty ukolébavek :
Hajej, můj andílku
Hajej, můj andílku, hajej a spi, matička kolíbá děťátko svý.
Hajej, nynej, dadej, malej, matička kolíbá děťátko svý.
Halí, belí
Halí, belí, koně v zelí a hříbátka v petrželi.
A kravěnky jak panenky šly se koupat do voděnky.
Halí, belí, kočka v zelí a pes v koši, on ju straší.
Kočička se polekala, ven okénkem utíkala.
Mnohé ukolébavky v sobě nesly prvky modlitbičky:
Andělíčku, můj strážníčku
Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku,
opatruj ji ve dne v noci, opatruji ji od zlé moci, buď mi blízko ku pomoci.
Spi děťátko spi
Spi děťátko spi, zavři očka svý.
Maminka ti tiše zpívá, tvoji duši ukolíbá, ať tvá duše klidně spí.
Spi děťátko spi, zavři očka svý.
Některé maminky zpívají jako uspávací rituál známé uklidňující lidové písničky. Jedna z nejoblíbenějších bývá Černé oči, jděte spát. Oblíbené jsou také hry spojené s mazlením a loučením s dětským obličejem před usnutím. Mají velmi blízko k ukolébavkám a mohou se stát krásnou součástí uspávacího rituálu. Obličej, vlásky dítěte a další místa na hlavě jsou neobyčejně citlivé na něžné doteky. Právě proto jsou tato místa jako stvořená pro laskání maminkou před usnutím. Navíc si dítě stále více uvědomuje pojmenování částí obličeje a hlavy.
Mnoho krásných her a vtipných říkanek pro obličej a hlavu najdou maminky v knize Hry pro maminky s dětmi, kde jim je věnována celá kapitola. Jedná se o kouzelné poklady z kolekce původních českých říkanek, které znaly v minulosti generace našich babiček a prababiček. Takové poklady patří k tomu nejcennějšímu, co můžeme dětem nabídnout. Zde dvě "obličejové“ říkanky pro inspiraci z uvedené knihy. Text je inspirací k vlastním verzím a obměnám.
Roste roste lesíček
Roste roste lesíček (dotýkáme se vlásků dítěte),
pod lesíčkem silnička (dotýkáme se čela),
pod silničkou svíčičky (jemně kolem očí),
pod svíčkama smrky (nos),
pod smrkama hamy (pusa),
pod hamama bery (ruce),
pod berama kleky (kolena),
pod klekama chody (chodidla),
pod chodama černá zem (zatleskáme dítě do chodidel, lehká masáž).
Domeček
To je střecha (pohladíme čelo dítěte),
to jsou světýlka (dotkneme se zlehka víček nebo kolem očí),
to jsou dvě peřinky (pohladíme tváře dítěte),
tady jsou dvířka (pusa – otevřít, zavřít).
A kdo chce navštívit domeček, zazvoní na tento zvoneček (zmáčkneme zlehka nos)
Cililink !!!!!
Vyrobte dětem hrad z kartonu
Publikováno: 26. 7. 2021, Autor: Jana Hanšpachová, Profil autora: Jana Hanšpachová