Za poslední rok se staly nedílnou součástí našeho života. Někteří používání roušek a respirátorů vítají, a to nejenom kvůli covidu, druzí se s nimi stále nedokázali tak docela smířit. Obě skupiny ale potřebují vědět, k čemu slouží, jak nás a druhé chrání a jaké je jejich rozdělení podle účinnosti.
Bez roušky se dnes neobejdeme ani při procházce městem (Zdroj: Depositphotos)
Rozdíl mezi rouškou a respirátorem není jenom ve vzhledu. Liší se především v účinnosti: Rouška (nebo také ústenka) brání průniku mikroorganismů a kapének zevnitř ven, takže tím, že ji nosíme, chráníme především své okolí. Respirátor (někdy je označován také jako obličejová maska) je primárně určen k naší ochraně, nicméně „zvládá“ i ochránit okolí. Roušky nejsou povinně testovány a nepodléhají jednotným zkouškám. Naopak respirátory procházejí pravidelným testováním a podléhají normám, v našem případě je tou závaznou norma evropská (EN 149:2001+A1:2009).
Roušky byly původně určeny jako ochrana pacientů, aby je nenakazili lékaři a další zdravotní personál, například během operací. Jejich velkou vadou je to, že dostatečně netěsní na obličeji, a kolem okrajů tak zůstávají poměrně velké mezery.
Zmiňovaná norma dělí respirátory do tzv. filtračních tříd, označených dnes už všeobecně známou zkratkou FFP. Označené pochází z angličtiny a znamená „filtering facepiece“, v překladu filtrační maska na obličej. Někdy se můžete setkat i s označením například N95 nebo P1. V prvém případě se jedná o normu americkou, v druhém australskou. Jejich kvalita je srovnatelná s tou evropskou.
V České republice jsou velmi běžné respirátory označené KN95. Pod touto zkratkou se skrývá norma čínská, která není v Evropské unii považována za záruku dostatečné ochrany – některé země respirátory s tímto označením dokonce zakazují používat. Důvod této nedůvěry vychází z toho, že tyto respirátory nejsou testovány na průnik kapalných částic a kvalita použitého materiálu je značně proměnlivá.
Co který umí
Jak roušky, tak respirátory se ale před pandemií nepoužívaly jen v zdravotnictví, ale rovněž v některých průmyslových odvětvích, kde se pracuje s nebezpečnými látkami. Své místo ale mají i v dílně každého domácího kutila. Ten by je měl mít po ruce vždy, když pracuje například s toxickými látkami nebo je vystaven přívalu prachu, třeba ze staré omítky.
Evropská norma definuje tři ochranné třídy respirátorů podle filtrační schopnosti odstranit škodlivé aerosolové částice:
FFP1: Respirátory této třídy jsou schopny odfiltrovat minimálně 80 % pevných částic. Slouží hlavně jako protiprachová ochrana. Za normální situace poskytují dostatečnou ochranu třeba v potravinářských provozech nebo ve stavebnictví. V současnosti jsou ale zcela nevhodné ve zdravotnictví, protože „nezvládají“ zachytit bakterie a viry.
FFP2: Zlatá střední třída, která zaručuje zachytávání minimálně 94 % aerosolů. S takovou ochranou už jej mohou používat třeba skláři nebo farmaceuti a také my, pokud se zhorší epidemiologická situace. Nasadit byste si je měli také pokaždé, když doma pracujete například s vodou ředitelnými barvami nebo práškovými chemikáliemi. Šikovné jsou rovněž pro alergiky, protože je poměrně dobře ochrání před většinou běžných alergenů.
FFP3: Poskytuje ochranu téměř stoprocentní a je také jedinou třídou respirátorů, který chrání před všemi škodlivinami, včetně karcinogenů a radioaktivních látek. Stejně tak si poradí i s náloží virů a bakterií. I proto bývá doporučován některými odborníky jako jediná skutečně účinná ochrana proti koronaviru.
Pozor na ventil
Většina respirátorů třídy FFP3 je opatřena výdechovým ventilem. To svádí k představě, že lepší ochranu už nemůžeme získat. Jenže takový respirátor chrání jen svého nositele, nikoliv jeho okolí.
Respirátor s ventilem chrání jenom vás, nikoliv okolí
Vydechovaný vzduch prochází přes ventil, který pomáhá tomu, kdo má takový respirátor nasazený, lépe vydechovat a odvádí z obličeje i nepříjemné vlhko a teplo. Ale během epidemie bychom se měli snažit chránit nejen sebe, ale i okolí. Takže pokud respirátor FFP3 s ventilem používáte, noste přes něj ještě roušku. Některé filtry navíc nemusí dobře těsnit, a do ventilu se tak dostanou různá vlákna a další materiály. Takže na něj nelze stoprocentně spoléhat ani při osobní ochraně.
Nano = vyšší třída
Respirátory a roušky si můžete opatřit i v „nano“ kvalitě, tedy vyrobené s použitím různých nanomateriálů. Oba ochranné prostředky díky tomu získají lepší kvalitu než ty „obyčejné“.
Například nanoroušky neztrácejí svou účinnost, když zvlhnou během nošení (ale i uskladnění). V nouzi je lze použít i opakovaně a nepropouštějí alergeny. Jsou také mnohem příjemnější, když je venku nebo v místnosti velké teplo. Pro všechny uvedené kladné vlastnosti mohou nanoroušky sloužit do jisté míry jako alternativa respirátorů FFP2.
Nanorespirátory slibují lepší schopnost filtrace, ty s třídou FFP2 až téměř 99 procent. Můžete je opakovaně používat, což je mimochodem také nezanedbatelná přednost z pohledu ekologie. Jsou bez výdechového ventilu a zachycují škodliviny dvojí cestou – přes elektrostatickou membránu a přes membránu nanovláknovou.
Jak je to s dezinfekcí
Nanoroušky a nanorespirátory lze opakovaně použít i proto, že je můžete vyprat, a to až do teploty 95 oC. K dezinfekci byste nikdy neměli používat alkoholové prostředky, protože alkohol spolehlivě zlikviduje elektrostatický náboj.
Správná dezinfekce by měla probíhat třeba s pomocí UV lampy nebo speciálních dezinfekčních prostředků, které jsou běžně k sehnání na internetu, třeba na stránkách tuzemských výrobců nano ochranných pomůcek.
Roušky a respirátory z nanovláken lze i dezinfikovat
K dezinfekci můžete použít i pečicí troubu, nejlépe horkovzdušnou. Respirátoru by měla stačit teplota kolem 70 oC. Podobné účinky má dezinfekce pomocí horké páry. Odborníci se ovšem shodují v tom, že tyto způsoby „znovuoživení“ nejsou úplně spolehlivé, takže byste se k nim měli uchýlit jenom v případě, že nebudete mít po ruce novou roušku nebo respirátor. Mezi nouzové dezinfekční prostředky patří i mikrovlnná trouba.
Nouzová sterilizace respirátorů určených k jednomu použití sice umožňuje jejich opakované použití, nicméně každé další opakování sterilizace postupně snižuje jejich účinnost. Ta je závislá na konkrétním výrobku i způsobu sterilizace, takže nelze odhadnout, když už je opakovaná dezinfekce nebezpečná. Jde tedy opravdu o provizorní řešení pro případy, kdy není nový respirátor dostupný.
Dobrý tip:
Při nákupu nebo objednávání „nano“ roušek a respirátorů se rovnou zajímejte o to, zda je lze dezinfikovat a s jakou účinností. Na trhu jsou produkty od různých výrobců a použité materiály se mohou svými vlastnostmi lišit. Dobří producenti nabízejí rady k „údržbě“ přímo na svých internetových stránkách, nebo vám na vaše dotazy rádi odpoví.
