Není úklid jako úklid, vyzkoušejte metodu podle KonMari

Metoda KonMari, podobně jako čínské učení Feng shui, je založena na dosažení harmonie v prostoru, který obýváme. Jedná se o životní filosofii, princip, který spočívá v harmonickém uspořádání věcí kolem nás. Vyvinula ho japonská odbornice na úklid, Marie Kondo, která v Tokiu založila firmu na úklid. Učí lidi, jak proměnit domov na harmonické prostředí, jak se zbavit nepotřebných věcí a obklopovat se věcmi, které činí lidem radost. Marie Kondo se, coby spisovatelka, proslavila s touto metodou po celém světě. Napsala a vydala knihy na toto téma přeložené do více než třiceti jazyků.

Podle metody KonMari se věci skládají do krabic a košíků přehledně a jako knížky (Zdroj: Depositphotos)

KonMari jako životní filosofie

Metoda je založena na myšlence pozitivního výběru a harmonického uspořádání věcí, kterými se obklopujeme doma nebo v kanceláři. Jejím smyslem je udělat si pořádek takovým způsobem, že nám pohled na srovnané věci ve skříních či na pracovním stole bude činit radost. Naopak neuspořádané věci a nepořádek v domácnosti negativně ovlivňují naši náladu a mají každodenní vliv na náš psychický stav. Cílem ale není jen pořádek ve věcech, skříních a krabicích, ale i čistota. KonMari je tedy nejen o pořádku, ale je to způsob života, který souvisí se stavem naší mysli.

Prvním a nejdůležitějším krokem je odstranit vše nepotřebné a od toho se pak odvíjí úklid a následná organizace domácnosti. Zásadní myšlenkou je uvědomit si, bez čeho se můžeme obejít a naučit se od zbytečných věcí odpoutat.

Žena s prádlem v náručí
Radost a osvobozující pocit z rozhodnutí vyřadit ze svého šatníku věci, které nám už neslouží (Zdroj: Depositphotos)

Jasná vize a cíl

Každý, kdo se rozhodne metodu praktikovat a uplatnit ve svém domově nebo kanceláři, by měl mít jasnou vizi a daný cíl. Metoda KonMari se dá použít úplně všude, ve všech oblastech života, nejen v domácnosti. Ale v domácnosti začínáme oblečením, protože na něm dokážeme nejlépe zjistit, co v nás vzbuzuje radost.

Metoda má svá pravidla

Pro KonMari je zásadní kategorizace. To znamená ukládání věcí v určitém pořadí vedle sebe či za sebou v systému, jako bychom rovnali knihy. Základním pravidlem je skládat oblečení podle barvy, od bílé po černou. Začíná se oblečením, pokračuje doplňky, botami, přes knihy a dokumenty až po kuchyňské nádobí, toaletní potřeby a různé náčiní.

Nejprve vyndáme ze skříně všechno oblečení, dáme je na hromadu, probereme kousek po kousku a zvážíme, co si ponecháme. Rozhodujeme se pocitově, zda nám konkrétní věc dělá radost a zda ji používáme. To, co už dlouho nenosíme, zpravidla nepotřebujeme, a tak bychom to měli vyřadit. Důležité je najít si svoji cestu k novému způsobu vnímání a přemýšlení o věcech, které vlastníme, i způsob, jak se s nimi rozloučit. Pak teprve můžeme přikročit k třídění a ukládání svršků do skříní, šuplíků a krabic.

Košíky na oblečení
Podle principu KonMari skládáme oblečení do šatníku a regálů, do krabic či košíků (Zdroj: Depositphotos)

Komono

V úklidu pokračujeme knížkami a papíry, hračkami a podobně. Pak následuje takzvané Komono. To je velká skupina, do které patří kuchyň a koupelna. A poslední skupinou, která je nejobtížnější, jsou sentimentální věci. Než se k nim ale dostaneme, zpravidla už víme, jak na to. Je to pak mnohem jednodušší. Ručníkům bychom měli nejlépe vyhradit zvláštní skříň anebo jim udělat místo v koupelně. Protože některé ručníky jsou objemné, nemusíme je skládat jako knížky, ale můžeme je dávat na sebe. Ručníky pak bereme svrchu a vyprané vkládáme dospod, nebo je skládáme podle barvy vedle sebe, případně je srolujeme.

Poskládané ručníky
Poskládané a srolované ručníky v koupelně (Zdroj: Depositphotos)

Dva cíle

Systém, který vytvořila japonská specialistka na úklid je nejen o udržování pořádku v osobních věcech, ale v celém domě. Metoda má dva cíle, na jedné straně je to čistota, tedy klasický úklid, na straně druhé uspořádání věcí. Metoda KonMari představuje klíč k zásadní reorganizaci všech předmětů, které zaplňují obytný prostor. Snahou je vytvořit příjemné a trvale uspořádané bydlení, kde není místo pro nepořádek. Základem je snaha o to, abychom se obklopovali pouze věcmi, které v nás vzbuzují pozitivní emoce.

Dvě ženy se složenými věcmi
Můžeme využít krabice od různého zboží, výborné jsou i plastové krabice (Zdroj: Archiv FTV Prima)

Co děláme špatně

Stále si stěžujeme na malé prostory. Nemáme malé prostory, ale příliš mnoho věcí. Když ráno otevřete skříň a podíváte se do ní, měly by věci v ní tvořit přesně přímku zleva doprava, zleva je dole, vpravo nahoře. Je to proto, jak bychom si přáli, aby šel náš život, tedy vzhůru do kopce a ne z kopce. Do skříně bychom měli ukládat podle kategorií, silné a těžší oděvy k sobě, zvlášť košile a šaty z lehkých látek. Vlevo na ramínkách by měly viset dlouhé obleky a šaty, směrem doprava krátké.

Oblečení ve skříni
Skříň, která čeká na pořádné provětrání (Zdroj: Archiv FTV Prima)

Dostatek místa by měly mít i kabelky, tašky a kufry, ale i šperky nebo kosmetika a líčidla a samozřejmě spodní prádlo s ponožkami. Opět v systému tmavé vlevo, světlé vpravo. Když v šuplících uložíte trička na sebe, tak to spodní většinou nikdy neobléknete. Je tam zapomenuté, zmačkané, téměř ho nemůžete najít. Oblečení skládáme podle barvy, světlé vpředu, tmavé vzadu, abychom měli přehled. Stejně tak ponožky, kalhotky, podprsenky, které se nedávají košíčky do sebe, ale rozkládají se, přičemž dospod schováme ramínka. Ukládají se za sebou, nejsvětlejší dopředu, pak barevné a tmavé dozadu.

Související k tématu