Správné množení pokojových rostlin je klíčem k jejich úspěšnému pěstování. Víte, jak na to?
Každý správný zahrádkář a milovník květin si rád rostliny množí sám. Je to mnohem větší potěšení, než sahat po peněžence. Jaké možnosti se nabízejí v množení pokojových rostlin, nám odhalí zahradník Michal Plundra.
Zdroj: Prima DOMA MEDIA s.r.o.
Rozmnožování rostlin můžeme obecně rozdělit na generativní, pomocí semen, a vegetativní, kde oddělením části mateřské rostliny, vzniká rostlina nová.
Výhody či nevýhody generativního a vegetativního množení
U množení rostlin semeny je potřeba především semena získat. Ve specializovaných obchodech se některé druhy dají koupit. U nás doma však není mnoho druhů rostlin, které by v pokojových podmínkách semena ochotně vytvářela. Navíc je třeba počítat s tím, že rostliny mohou být od mateřských odlišné. U vegetativního množení je výhodou právě vytvoření identických klonů mateřských rostlin a u mnoha rostlin jeho snadné provedení a časné získání větších jedinců.
Množení vegetativní
Pro vegetativní množení můžeme použít u některých druhů rostlinné části, které jsou k tomu přirozeně uzpůsobené, jako jsou cibule, hlízy, oddenky a odnože. U některých druhů často i další nadzemní části rostliny. Nebo můžeme rostliny množit dělením, řízkováním či hřížením.
Pokud budeme využívat přirozené části rostlin jak na to?
Odnože jsou prýty rostlin vytvořené z adventivních pupenů na bázi rostliny. Ze začátku jsou vyživovány mateční rostlinou, později se od rostliny oddělí. Zpravidla vytváří kořeny již před oddělením, některé až po oddělení a zasazení do země. Dobré je, neoddělovat odnože moc brzy. Ty se oddělují ve chvíli, kdy začínají tvořit kořeny nebo alespoň jejich základy.
Cibule, množíme oddělením dceřiných cibulek při vyjmutí z květináče. (Amaryllis, Heamantus - krvokvět). Hlízy a oddenky, můžeme z mateřské rostliny oddělit v celku nebo je lze rozřezat na více částí a po zaschnutí řezných ran rozsázet a získat tak více mladých rostlin. (Spathiphyllum, Achimenes, Begonie) Živorodé rostliny, které zakořeňují na nadzemní části např. naduť „Matka tisíců“.
Na okrajích listů se vytvářejí kolonie rostlinek s drobnými kořínky. Ty postupně z listu odpadávají, a zarůstají tak spodní část květináče. K řízkování používáme jednak polovyzrálé nebo vyzrálé stonky rostlin, kde používáme vrcholové nebo středové části. Řízek tvoří nodium se dvěma nebo více pupeny, kde ve spodní části odstraníme listy (Ficus, Philodendron, Dracena). Podobným způsobem lze dělit i kořeny.
Některé rostliny lze množit listovými řízky (Saintpaulia, Begonia). Nařezané řízky pomocí kolíku zapíchneme do dvou třetin do středně vlhkého písko-rašelinového substrátu a umístíme mimo přímé slunce. Pokud máme sušší prostředí, je dobré překrýt rostliny perforovaným igelitem. Pro lepší ujmutí je možno použít růstový stimulátor pro tvorbu kořenů.
Nejjednodušší možností je bezesporu dělení, jak na to? Takto můžeme množit rostliny, které vytvářejí trsy. Trs vyjmeme z květináče a buď roztrhnutím, nebo rozříznutím rozdělíme trs na více částí, kde má každá alespoň malé množství zdravých kořenů, které zasadíme (Ciperus, Clivia, Sanseviera)
Zdroj informací: autor článku
Publikováno: 4. 5. 2017, Autor: Václav Postránecký, Profil autora: Václav Postránecký
