I za extrémního sucha můžeme najít houbařské poklady: Houbař na dovolené
Vysýchání země vinou nekončících veder pokračuje a houbařským rájem přestává být i ona příslovečně štědrá Šumava. V rámci své dovolené jsem se vydal na opačný pól naší republiky – do nejvyšších partií Krušných hor. A udělal jsem dobře; už v hostinci mezi místními jsem se dozvěděl, že zde porůznu rostou i hřibovité houby, prý „daleko od sebe“, zato však tvrdé a zdravé. Jako by i larvám bedlobytek (způsobujícím známou „červivost“ houbové dužniny) vysoké teploty a snížená vlhkost přestávaly svědčit…
Suchohřib žlutomasý
Zdá se dokonce, že se s extrémními podmínkami vyrovnaly nejlépe právě ty houby, které mají sucho přímo ve svém jméně, tedy suchohřiby žlutomasé (Xerocomus chrysenteron), obecně známé pod jménem babky. Nalezl jsem i jejich maximálně rozvinuté, velké plodnice, se široce rozprostřenou, až poněkud vydulou vrstvou rourek na spodu klobouku. Takto ostatně na sucho a vysoké teploty reagují i další druhy hřibovitých hub.
Použijte asi 3 větší plodnice na 250 g másla. Ze spodní strany klobouku vyřízněte rourky a použijte jinak (např. do bramboračky). Zbytek houby nakrájejte na drobné kostičky a spolu s najemno nakrájenou lahůdkovou cibulkou osmahněte na lžíci másla. Podlijte 2 lžícemi bílého vína, přidejte bílý pepř a sůl a poduste, dokud se kapalina nevyvaří. Nechte vychladnout. Poté směs uhněťte se změklým máslem, vytvořte hroudu, zabalte do papíru na pečení a dejte do lednice ztuhnout. Hodí se na jednohubky, na pečené maso, ke kuřeti apod.
Nedá mi to, abych se nepodělil i o vzácný vizuální zážitek, kterým je tzv. houbová gutace. Některé houby, v tomto případě dřevokazný troudnatec pásovaný (Formitopsis pinicola), někdy vylučují kapky mineralizované vody – říká se pak, že „houba pláče“.
Jakkoli tento jev dosud nebyl mykology příliš studován, je pravděpodobné, že tato kapalina má léčivé účinky. V každém případě jde o zvláštní jev, jímž houba v extrémních podmínkách hospodaří s vodou.
