Letošní svatomartinské slavnosti kvůli neutěšené situaci nejspíš nezažijeme. To ale neznamená, že si je nemůžeme připomenout doma, nejlépe v tradičním duchu a s tradičními dobrotami. Připomeňme si, proč si v tento den dopřáváme husičku, jak jí nejlépe připravit a proč se vůbec svatomartinské slavnosti zachovaly až do dnešních dnů.
Svátek svatého Martina klepe na dveře (Zdroj: Depositphotos)
Svátek svatého Martina
Ze školy si ještě pamatujeme, že Martin byl římský voják, poustevník a biskup z Tours, který žil ve 4. století našeho letopočtu. Za svého života obracel pohany na křesťanskou víru a byl mezi lidmi velmi oblíben, snažil se usmířit pohany s pravověrnými křesťany a vždy se vzepřel světské vládní moci, když se chtěla vměšovat do církevních otázek. Je mu připisováno i několik zázraků. Zemřel v požehnaném věku 8. listopadu, ale dne 11. byl uspořádán slavnostní pohřeb tohoto světce. Jeho ostatky odpočívají v bazilice, nesoucí jeho jméno v Tours ve Francii.
Za velkou relikvii se považuje jeho plášť, který by se měl nalézat v královském paláci v Paříži. O plášti se traduje známá legenda (Martin a žebrák). Další legenda pak vysvětluje, proč se v tento den konzumují téměř po celém světě pečené husy. Jedna z verzí husy obviňuje z kejhání v době, kdy Martin kázal, druhá pak má husám za zlé, že husy svým hlasem prozradily, kde se Martin ukrýval před volbou biskupa.
Svatý Martin je často zpodobňován se svým pověstným pláštěm
Oslavy svátku svatého Martina
Oslavy svátku se konaly už od dob raného křesťanství téměř po celé Evropě, ačkoliv v průběhu století se značně měnily. Právě ve Francii již třeba tento svátek prakticky neslaví, zatímco východní Evropa prožívá doslova renesanci. Od roku 2005 se traduje Evropská kulturní stezka svatého Martina, která vede z Maďarska přes Slovinsko, Chorvatsko a Itálii do Francie, další stezka vede přes Rakousko, Německo, Lucembursko a Belgii do Itálie.
Německo: zde svátek svatého Martina není uznávaným státním svátek, takže v tento den je běžný režim, otevřené obchody i veřejná doprava. Preferuje se ale tzv. martinský průvod s lampióny zakončovaný martinskými ohni, pečou se martinské husy a v některých krajích chodí děti na koledu.
Pečená husa s kdoulemi je jedna z možností svátečního pokrmu
Rakousko: zachovávají se podobné zvyky jako u nás, avšak Rakušané navíc oslavují pastevecké svatomartinské koledy, doprovázené rituálním zaháněním dobytka a žehnáním hospodářům.
Švýcarsko: svátek svatého Martina je rovněž startovním dnem karnevalových slavností, v některých oblastech se dochoval poněkud morbidní zvyk stínání mrtvé husy, zavěšené na pódiu.
Holandsko: koledy, průvody a ohně, obdarovávání dětí ovocem a sladkostmi a slavný husí trh s vyhlašováním královny husopasek - to jsou slavnosti v Holandsku.
Skandinávie: víc, než pečenou husu zde nalezneme pečenou kachnu nebo vepřové maso.
Francie: alsaská paštika z husích jater je vyhlášenou lahůdkou, dále se v tento den podává plněný husí krk, uzená husí prsíčka nebo rilletes z husího masa. Samotné lidové slavnosti jsou již prakticky věcí neznámou, přetrvávají bohoslužby.
Belgie: místní lidé si v tento den spíše připomínají ukončení 1. světové války a zdobí si klopy květy vlčích máků, v oblastech blíže k Německu se přejímají německé lidové slavnosti.
Španělsko a Portugalsko: zde se tento svátek pojal jako den vepřových hodů a s nimi spojené zabíjačky. Ve městech se tančí a zpívá a pojídají se pečené kaštany, tradiční chorizo a pije se sladké kvašené víno.
Itálie: Italové si v tento den připomínají konec babího léta i svého oblíbeného světce, na jehož počest pijí víno a jedí pečené kaštany. Cukrárny nabízejí sladké martinské pečivo a probíhá mnoho církevních slavností a procesí.
Země bývalého východního bloku a s nimi i Česká republika oslavují svátek svatého Martina velmi obdobně. Husí pečeně, polévka z husích drůbků, zvaná kaldoun, sladké martinské rohlíčky a nesmí chybět ani žehnání svatomartinského vína, které se začíná prodávat v obchodech 11. listopadu přesně v 11 hodin a 11 minut. Pořádají se svatomartinské poutě, slavnosti, bohoslužby.
Jedna z variant - pečená husa s červeným zelím a knedlíky, plněnými povidly (Zdroj: Depositphotos) V Polsku pečou sladké rohlíčky s ořechy (Zdroj: Depositphotos)
Svatomartinská husička s křupavou kůrkou
Ideální hmotnost zakoupené husy by měla být mezi třemi až pěti kilogramy. Pokud zakoupíte husu mraženou, doporučujeme jí dva dny před přípravou vložit do ledničky, aby se pomalu rozmrazila.
Husa by se měla péct pomalu a při nízké teplotě. Nízká teplota pečení a pomalé zvyšování vnitřní teploty je ta nejlepší taktika. Pomůže to i s vypékáním tuku z tučné kůže husy. Z břišní dutiny odstraňte přebytečný tuk.
Při přípravě by se nemělo šetřit solí. Společně s posypaným kmínem by se měla nechat minimálně 24 hodin odležet v chladničce. Nasolenou husu druhý den vyplňte jablky a podlijte. Ideální sestava na pečení je plech s vyšším okrajem a vysoký rošt na drůbež, který umožňuje volné proudění vzduchu i na spodní straně.
Husu dejte péct do trouby rozehřáté na 120 °C. Pečte podle velikosti husy 4 až 6 hodin. Maso musí jít po upečení úplně od kosti. Pro pěkně křupavou kůrčičku husu ke konci vyndejte z trouby. Troubu rozehřejte na 230 °C. Pak husu vraťte a zprudka zapečte asi 15 minut.
K takto upravené huse se podává bílé zelí na moravský způsob a bramborové knedlíky. Podle krajových zvyklostí se zelí připravuje také klasicky na kyselo, na sladko, červené, kedlubnové a místo knedlíků bramborových se vaří i knedlíky houskové, kynuté nebo bramborové placky.
Uvařené brambory oloupejte a na jemném lisu prolisujte. Osolte dle chuti a přidejte polohrubou mouku. Ze surovin vypracujte pevné těsto.
Pro pečení placek budete potřebovat železný tál na plotnu. Lze použít i elektrickou plotýnku nebo suchou pánev. Placky se pečou bez omastku.
Z těsta odtrháváme kousky, které na vále rozválíme do tenké placky. Tu přemístíme na rozpálený tál a pečeme z obou stran. Nafouklá místa na placce propíchneme vidličkou.
Placky vrstvíme na sebe, můžeme každou placku tence potřít sádlem.
