Houbová hádanka: Je to zelené, roste to v listopadu a jí se to. Co je to?
Procházíme-li zdánlivě již spícím listopadovým lesem, můžeme narazit na různobarevné jedlé houby, vykukující na nás ze spadaného listí. Co když nalezneme houby s nápadně zeleným kloboukem? Sebrat? Nesebrat? Dvě zeleně zbarvené houby, spíše houbičky, kterými jsou límcovka měděnková a strmělka anýzka tedy rozhodně sebrat a sníst! A to je odpověď na naši hádanku.
V listopadu můžeme v lese najít jedlé houby a houbičky barev vskutku nápadných. Fialově zbarvenou lakovku ametystovou nebo čirůvku fialovou a dvoubarvou, jejichž čas vrcholného růstu však ještě nedozrál. Co tedy když v těchto dnech nalezneme plodnice s nápadně zeleným kloboukem? Mnozí totiž mají v mysli zafixované riziko, spjaté se zelenou barvou klobouku smrtelně jedovaté muchomůrky zelené, ale mohu vás uklidnit, ta už má naštěstí v listopadu po sezoně. Právě teď můžeme ve větším množství najít dvě rovněž nápadně zeleně zbarvené houby, spíše houbičky: límcovku měděnkovou a strmělku anýzku. Obě jsou jedlé a houbaři-kulináři s nimi všelijak experimentují, využívajíce v případě prvé z nich exotické barevnosti, v případě druhé intenzívní chuti a vůně, díky kterým může v pokrmu nahradit koření.
Dvě zeleně zbarvené houby, spíše houbičky jsou límcovka měděnková a strmělka anýzka
Límcovka měděnková
Málokterá houba vypadá na první pohled tak jedovatě jako límcovka měděnková (Stropharia aerugirosa) – a přitom tato límcovka patří mezi dobré jedlé houby, obzvláště vhodné k nakládání do octa či jako ozdoba chlebíčků. Měděnkově zelený až modrozelený klobouk límcovky je pokrytý slizovitou vrstvou, kterou však můžete snadno sloupnout. Stářím plodnice se její zbarvení začne měnit až do okrova. Tato houba vyhledává vlhké prostředí a roste především na tlejícím dřevě jehličnatých stromů.
Je to zelené, roste to v listopadu v lese a jí se to. Co je to? Límcovka měděnková (Stropharia aerugirosa)
Strmělka anýzka
Podobně dozelena vybarvenou houbou je strmělka anýzka (Clitocybe odora) vyznačující se plochým či nálevkovitým kloboukem. Roste právě v průběhu listopadu pod smrky či buky. Poznáme ji bez problémů – lze říci, že nás ihned „udeří do nosu“ její silné anýzové aroma. Právě kvůli němu se používá spíše ve směsi ostatních hub. Výtečná je ovšem usušená a rozemletá jako koření. Narazím-li v těchto dnech na strmělku anýzku, nedivím se, že ve Francii nyní ochucují houbami i ty nejjakostnější čokolády… Do výroby čokolády se nyní asi nepustíme, tenhle experiment si necháme až na Vánoce, ale určitě budeme mít úspěch, když sušenou rozemletou strmělkou anýzkou dochutíme rýži, bramborový nákyp, pyré z topinamburů, zapékaný květák nebo míchaná vejce – z jinak trochu fádních pokrmů se tak rázem stane originální lahůdka.
