Noční můra mnohých houbařů spočívá v představě, že se spletou a že si v košíku donesou místo jedlých hub nejedlé anebo dokonce jedovaté. Bohužel, i při velké opatrnosti se to může stát. Nejlepší je vědět naprosto bezpečně, co sbíráte.
Jak snadno lze zaměnil jedlé houby za jedovaté (Zdroj: Depositphotos)
Záměna jedlých hub za nejedlé či jedovaté
Kdo z vás někdy neprocházel po lese a ejhle - v mechu sedí hříbek jako vysoustruhovaný ze dřeva, lesklý světle hnědý klobouček a tlustá noha se na vás úplně smějí a už už se k němu skláníte, abyste mu udělali čestné místo v košíku. Pak ale v hlavě zacinká varovný hlásek - a není to náhodou "hořčák"? A teď babo raď, sebrat - nesebrat? Mnohého houbaře napadne si maličký kousek hříbku odlomit a ochutnat. Při troše štěstí opravdu ucítíte ostře nahořklou chuť hřibu žlučníku. Ale zde opravdu velký pozor! Může se stát, že takové ochutnání podezřelé houby bude vaším posledním zážitkem na tomto světě a o svém houbaření budete příště vyprávět leda tak svatému Petrovi u nebeské brány. Důrazně varujeme před ochutnáváním hub zasyrova. Takto většinou totiž stejně nepoznáte, jestli jste natrefili na jedlou houbu nebo jedovatou. A pak už může být zpravidla pozdě.
Snažte se sbírat pouze takové houby, které bezpečně poznáte
A přitom stačí jen trochu rozvážnosti a pochopitelně velmi dobrá znalost hub. Prudkých otrav v důsledku požití jedovatých hub neubývá a většina z nich je naprosto zbytečná. V novinách se o otravách z hub dočítáme poměrně často, nikde se však už nepíše o těch méně závažných. Pokud se dostanete včas k lékaři, mnohdy stačí jen vypumpovat žaludek a za pár dní se člověk zase uzdraví. Obecně platí, že při podezření na otravu houbami by se měl postižený dostat nejdéle do 36 hodin do nemocnice, pak již mohou být následky i fatální. U většiny těchto otrav se první příznaky projeví již za 30 minut po požití hub.
U otravy muchomůrkou zelenou se příznaky otravy projevují podstatně déle - někdy až po 6 hodinách. A to je vážný problém, protože za tu dobu stihly již jedovaté látky přejít do krve. Přitom ochutnání syrové muchomůrky zelené nám v žádném případě neurčí, že je jedovatá, neboť její chuť je mdlá a nevýrazná. Otravy potom dělíme podle zasažení na jaterní, muskarinové, psychotropní, mykoatropinové, ledvinové a zažívacího ústrojí.
Muchomůrka červená je krásná na pohled, ale jedovatá
Nejjedovatější houby v českých lesích
Jasně vede muchomůrka zelená a její 2 příbuzné - muchomůrka zelená varianta bílá a muchomůrka jarní. Za ní pokračují muchomůrka jízlivá, panterová (tygrovaná), závojenka olovová, vláknice začervenalá a pavučinec plyšový. Jejich požití může opravdu vést až k úmrtí jedince. Nezapomeneme ani na muchomůrku červenou, ucháč obecný, zvonovku jarní, čirůvku odlišnou a sírožlutou, třepenitku svazčitou, strmělku voskovou, čechratku podvinutou, hřiby kříšť, satan a žlučník (ten je pouze nejedlý), holubinku vrhavku a pestřec obecný. To jsou nejznámější české houby.
Také platí, že na houby bychom neměli požívat alkohol. Stonásobně to platí při konzumaci hnojníku inkoustového. Ten obsahuje látku coprin, která se v kombinaci s alkoholem chová jako antabus.
Při jakémkoliv podezření na otravu vždy volejte lékaře nebo postiženého dopravte co nejrychleji do nemocnice. Doma můžete pomoci tak, že dotyčného donutíte vyzvracet obsah žaludku. Také je možné podat minerální vodu Šaratici, která napomůže vyčistit střeva. Současně podávejte co nejvíce tekutin - čaj, vodu, minerálku. Žádný alkohol! Jako lék pomůže živočišné uhlí, zásadně se vyhněte lékům na bolest nebo horečky. Aby lékař následně určil, jakou otravu pacient prodělal, měl by vědět, o jaké houby se jednalo (popřípadě je možné uchovat vzorek zvratků pro pozdější rozbor).
Při podezření na otravu houbami se snažte vyvolat zvracení
Jedlá nebo jedovatá?
Bedla vysoká
Charakteristický klobouk bedly vysoké má světle hnědou barvu se šupinatými výčnělky, bělavé lupeny, od třeně oddělené tzv. límečkem. Třeň je dutý, hnědavý. Dvojitý široký prsten okolo třeně. Bedla voní ořechově. Příbuzný druh bedly červenající je také jedlý.
Nejedlá je ovšem bedla ostrošupinatá, která má klobouk spíše kuželovitý, nepohyblivý laločnatý prsten a velmi husté lupeny bez límečku. Nepříjemně páchne. Jedovatý zástupce je bedla Josserandova, chřapáčová, jedovatá nebo klamavá. Tyto bedly mají rozdílný prsten, většinou jednoduchý. Také častěji rostou v trsech a v blízkosti lidských obydlí.
Muchomůrka růžovka
Známý "masák" má nerýhovaný klobouk, hnědý až nažloutlý, v některých oblastech více světlý. Volné bělavé lupeny a bledý třeň s podélně rýhovaným prstencem, dužina na řezu růžoví. Její jedlá příbuzná je muchomůrka šedivka, u nás se vyskytující jen vzácně.
Lidově nazývaná "žampion". Má bílý klobouk se suchou pokožkou, husté do růžova se barvící lupeny, později až čokoládově hnědé. Bílý třeň se slabě vyvinutým prstenem a bílou dužinu. Pečárka ovčí je podobná pečárce polní, ale její vůně je anýzová nebo po hořkých mandlích.
Lze si ji splést s jedovatou pečárkou zápašnou, která má ale charakteristickou inkoustovou nebo karbolovou vůni. Dužina se na řezu barví žlutě. Další je podobná límcovka věnčená, která má úzký hrubě rýhovaný prsten a široce připojené lupeny. Nebezpečná je záměna za muchomůrku bílou, která se vyznačuje neměnnou barvou lupenů a třeněm, který vyrůstá z pochvy.
Všechny hřiby mají dva společné nepřátele, a tím je hřib satan a hřib kříšť. Hřib satan má vápenně bílý klobouk, rourky červené až do krvava, vzácně žlutavé. Při otlaku zřetelně modrá. Karmínově červený třeň s bílou až slámově žlutou dužinou, na řezu pozvolna modrající. Voní nejprve po ovoci, posléze poněkud hnilobně. Hřib kříšť má hořkou dužinu a citronově žluté rourky, opět s bílým kloboukem a načervenalým třeněm.
Jedlé druhy hřibů mají naopak rychle modrající dužinu a nemají bílé klobouky.
Kotrč kadeřavý
Houby zcela nepodobné klasickým s kloboukem a třeněm vypadají spíše jako mořská houba nebo mořské korály. Jejich barva je bledě žlutá až do bíla, s množstvím dutin a kadeřavými výrůstky. Parazitují často na dřevě.
Jedovatým protějškem jsou kuřátka bledá, která mají fialové výběžky a nejedlý krásnorůžek lepkavý s jasně oranžovou barvou. V malém množství je ale stravitelný.
Obrovský vatovec se nedá splést s ničím, co by dosahovalo jeho velikosti. Ovšem třeba pýchavku dlabanou nebo podstatně menší pýchavku obecnou si můžeme splést se zástupcem pestřců. Pýchavky mají většinou jasně bílou barvu, pýchavka dlabaná je šedohnědá. Jejich povrch je poset drobnými ostny nebo šupinkami, pýchavka obecná má navíc štíhlý třeň a bílou dužinu.
Pestřec obecný se občas nazývá lanýž, ovšem s pravým lanýžem nemá vůbec nic společného. Navíc požití většího množství vede k nevolnostem a zvracení až bezvědomí. 1-2 plátky pestřce neublíží. Pestřec připomíná bramboru - je na povrchu béžově žlutý, očkatý. Dužina je černá až šedá, lemovaná bílým okrajem. Má štiplavou kovovou vůni.
Kadeřavě zvlněná plodnice béžové až hnědé barvy s bílým dutým třeněm, válcovitá až zašpičatělá. Patří mezi velmi ceněné houby. Podobný je i smrž kuželovitý, který má pravidelné podélné komůrky na klobouku.
Jedovatý je velmi podobný ucháč obecný. Má červenohnědý až černohnědý klobouk, mozkovitě zprohýbaný, bělavý až červený třeň s šedofialovým třpytem. Lámavou dužinu a příjemnou kořeněnou vůni.
Mnoho dalších zástupců jedlých lupenatých hub má své "protivníky" ve verzi nejedlé nebo jedovaté. Vyplatí se proto sbírat opravdu bezpečně poznatelné druhy, případně se vzdělat pomocí mykologických příruček a naučit se rozeznávat houby i podle jejich základních neměnných znaků. V současnosti některé aplikace chytrých telefonů nabízejí rozpoznatelnost houby podle aktuální fotografie. Nakolik je tato aplikace účinná a spolehlivá si netroufáme odhadnout. Raději se skutečně spoléhejte na staré známé pravidlo - když to neznám, tak to nesbírám. Předpokládáme, že ani tak neodejdete z lesa s prázdnou a takové houby zde zůstanou pro lesní zvířátka.
Publikováno: 1. 1. 2020, Autor: Martina Pilzová, Profil autora: Martina Pilzová
