Příroda nás letos poněkud překvapila a houby oproti jiným rokům o sobě daly vědět minimálně o měsíc dříve. A proto, než vyrazíme do lesů a začneme se pídit po hříbcích, kozácích nebo pýchavkách, neuškodí, když si druhy hub připomeneme, podíváme se, kde a jaké druhy rostou a co dělat s jednotlivými exempláři.
Houby - základní rozdělení a kde už rostou? (Zdroj: Depositphotos)
Houby okolo nás
České lesy se letos díky výkyvům počasí probudily o něco dřív a už tu máme první vlaštovky v podobě plných košíků hub. Erudovaní mykologové najdou houby prakticky všude a ostatní, kteří jsou rádi, že poznají podborováka od holubinky, jen tiše závidí. Mnohdy si asi říkáte, že většinu jejich úlovků byste na talíř nedali, ale opak je pravdou. Dokonce i houby, které se občas tváří jako jedovaté prašivky, jsou jedlé a chutné. Ovšem musíme mít 100% jistotu, že víme, co sbíráme. Pokud ne, raději se zaměříme pouze na vyzkoušené a ověřené druhy, které si není možné splést s těmi nejedlými.
Je to špička nebo penízovka? Některé houby se dají snadno zaměnit za jiné, které mohou být prudce jedovaté
Neškodí připomenout, že Česká republika je jednou z největších velmocí co do sběru lesních plodin a hub obzvlášť. Také pouze u nás máme neomezený vstup do lesů za účelem houbaření, které se už stalo popravdě národním sportem. Zatímco v mnoha jiných evropských zemích je sběr hub limitován, a dokonce i zpoplatněn, my můžeme vesele nosit domů plné koše hřibů.
Loňský rok byl střídavý - v letních měsících nás překvapila vedra, která houbám moc nepřála, zato začátek podzimu se vydařil a houby rostly jako o závod. Letošní rok se jeví ještě příjemněji, neboť po vydatných deštích a mírných teplotách se lesy rozhodly nás odměnit ještě dříve, než se rozjedeme na dovolenou. A abychom mohli za houbami vyrazit do té správné lokality, nabízíme aktuální mapu výskytu hub i s postřehy houbařů:
Ačkoliv většinou houby dělíme na jedlé a nejedlé, jejich základní rozdělení je poněkud jiné. Správně houby dělíme na vřeckaté (vřeckovýtrusné) a stopkaté (stopkovýtrusné). Z potravinářského hlediska řadíme houby k zelenině, ačkoliv se toto spojení jeví jako bizarní.
Houby obsahují bílkoviny, cukry, a dokonce i tuky. Látka, která z hub dělá těžko stravitelnou potravu, se nazývá chitin. Obsahují též minerální látky - vápník, draslík nebo fosfor, ale také sloučeniny hořčíku, stopy železa, mědi, titanu či kobaltu. Aromatické sloučeniny zde představují pryskyřičnaté látky, alkaloidy, kyseliny. V houbách nalezneme i vitamíny, zejména vitamín B a v některých i provitamín A. Zajímavostí je, že pouze v houbách nalezneme vitamín D, který není obsažen v žádných jiných rostlinách a zůstává zachován dokonce i v houbách sušených.
Mezi nejlepší houby mnoho z nás zařadí hřibovité - zejména oblíbený a téměř všude se vyskytující hřib hnědý, známý také jako podborovák či podhříbek. Vedle něho pak hřib borový (chráněný), bronzový (chráněný), dubový (ohrožený), dutonohý, koloděj, kovář, královský (chráněný), modračka, plstnatý - sameťáček, přívěskatý (ohrožený), siný, smrkový, strakoš, žlutomasý (babka) a hřiby nejedlé či jedovaté - kříšť, satan a žlučník.
Hřib dubový se vyskytuje převážně v listnatých lesích
Lesy pak nabídnou další druhy jedlých hub - klouzky kravské, obecné, peprné (použitelné jen v malém množství), sličné a zrnité. Oblíbený je také kozák březový, křemenáč březový a osikový. Svou nezaměnitelnou strukturou nás potěší kotrč kadeřavý, smrž obecný a špičatý, kuřátka zlatá či květáková a obří vatovec neboli pýchavka obrovská.
Smrž špičatý nebo obecný je velmi chutná a vyhledávaná houba
Mezi lupenaté jedlé houby rozhodně zařadíme bedlu vysokou, lišku obecnou, hlívu ústřičnou, václavku obecnou a vybrané druhy holubinek. Z čirůvek májovku, fialovou, zelánku, havelku. Také maličkou špičku obecnou, kterou lze ovšem snadno zaměnit za podobné jedovaté druhy. Nezapomeneme ani na oblíbenou pečárku polní či ovčí neboli žampion, ryzce kravské, pravé a syrovinky. A zástupce muchomůrek - muchomůrka růžovka a šedivka.
Lišky obecné společně s holubinkou jahodovou patří mezi jedlé houby
Jedovatí zástupci se nacházejí nejvíce ve skupině muchomůrek - nejkrásnější muchomůrka červená, dále královská, panterová (tygrovaná), zelená a bílá nebo jízlivá. Všechny tyto muchomůrky mají jednoho společného jmenovatele - jsou jedovaté nebo dokonce smrtelně jedovaté. Stejně tak sem patří některé druhy čirůvek, zvonovky, ucháč obecný, vláknice začervenalá, závojenka olovová, strmělka, čechratka a mezi lidmi bohužel oblíbený pestřec obecný, lidově nazývaný český lanýž. Zde platí, že ve velmi malém množství (1-2 plátky) je stravitelný, větší množství způsobuje nepříjemné otravy.
