Jedlé hlíznaté rostliny

Některé hlíznaté rostliny jsou jedlé a dají se z nich připravovat dobré pokrmy. Jednou z nich je katrán, rostlina, která je hezká i svými listy. Jsou tuhé a zkadeřené. Rostlina je velice populární ve Velké Británii, kde také na pobřeží roste. Zde se jí jako zelenina. Listy se zakrývají květináčem a tím se vybělí, a jsou křehčí. Jí se jak syrová, tak i vařená. Vyniká velkým obsahem vitamínů. Další rostlinou je topinambur který je u nás poměrně známý. Jedná se o velkou, až 2m vysokou, rostlinu. Hlízy se dají kdykoliv přes zimu vyjmout z půdy a uvařit. Jsou velice cenné pro diabetiky, protože obsahují inzulin. Stejně jako brambory obsahují minerály. Hlízola, na rozdíl os topinamburu, je u nás téměř neznámá. Je to severoamerická plodina kterou jedli již indiáni. Patří mezi nejstarší pěstované rostliny na světě. Je to pnoucí rostlina, která každoročně zatahuje. Je to trvalka s hlízami o velikosti slepičích vajec. Hlízy obsahují železo a draslík. Jedí se syrové i vařené. Protože obsahují velké množství oleje, jsou velice chutné. Rostlina je také významná léčivka při zvýšeném tlaku a diabetesu.Díky tomu, že má rostlina v kořenech nitrofilní bakterie, které pomáhají syntetizovat vzdušný usík, se nemusí rostlina často hnojit. Netrpí na škůdce. Květy jsou tmavě šarlatové a velice okrasné. Vavřín, neboli bobkový list je naopak velice dobře znám. Tato nenáročná rostlina se pěstuje podobně jako citrusy. Můžeme ji mít celoročně vevnitř a na zimu dát do sklepa. Lékořice může dorůst do velkých rozměrů. Nadzemní části mohou být až metr vysoké. Podzemní odenek se používá jak za syrova, tak i sušený. Je velice sladký, až 50x sladší nežli cukr. Je to významná léčivka. Tlumí se s ní kašel a Je proti astmatu.