Pojďme se seznámit s méně známými exotickými pokojovými rostlinami
Zútulňujeme si své domovy pokojovými květinami a kupujeme si takové, které důvěrně známe a umíme se o ně starat. Ale můžeme si dopřát i exotické pokojové rostliny. Takové, co jsou málo známé a k jejich spokojenému růstu musíme dlouho hledat v encyklopediích vše, co o nich bylo napsáno. Seznámíme vás s několika z nich a povíme si něco o jejich pěstování.
V našich podmínkách pěstujeme menší kultivary exotických pokojových rostlin (Zdroj: depositphotos.com)
Exotické pokojové rostliny obecně
Pod pojmem exotické pokojové rostliny si představujeme palmy, liány, baobaby nebo kaktusy. Ani si možná neuvědomujeme, že většina pokojovek, které doma pěstujeme desetiletí, je taktéž exotického původu. Zdomácněly u nás již natolik, že je můžeme považovat za květiny našich luhů a hájů. Nicméně všechny naše ibišky, zelence nebo vánoční kaktusy jsou původem z Asie, střední nebo jižní Ameriky. Takové rostliny potřebují celoročně teplé prostředí, v zimě alespoň 15° C. Vyhovuje jim vlhký vzduch, naše přesušené byty jim moc nesedí. Protože se jedná převážně o tropické nebo subtropické rostliny, vyžadují i bohatou zálivku v létě a omezenou v zimě.
Méně známé exotické pokojové rostliny
Dischidia nummularia
Dischidie jsou epyfytické byliny, rostoucí na skalnatých podkladech. Mají silně dužnaté rostliny s popínavými nebo visícími stonky a vstřícnými dužnatými listy, květy jsou drobné a často baňkovitého tvaru. Tyto rostliny mají více jak 100 druhů a vyskytují se v Asii, Oceánii i Austrálii. Jako pokojové květiny teprve zažívají svou renesanci, více jsou známé jako skleníkové rostliny. Dischidiím se bude doma dařit nejlépe v propustnému substrátu na jasném, rozptýleném světle na východním okně. Při nedostatku světla nekvetou, při jeho nadbytku mají bledé listy. Nesnášejí trvale zamokřený substrát. Mají raději vlhčí vzduch, takže suchý vzduch panelákový pro ně nebude úplně to pravé. Množí se řízkováním. Hnojení je vhodné během roku.
Euphorbie jsou z čeledi pryšců a český ekvivalent jejich jména je gumovník. Je to lehce sukulentní dřevina s jednoduchými střídavými listy a řídkými, tmavě červenými květy. Rostlina pochází z východní Afriky. Gumovníky u nás pěstujeme jako pokojové rostliny, ale v oblastech s teplejším podnebím je možné je využívat jako venkovní okrasné květiny. Jejich hlavním znakem je výskyt mléčně bílé latexové šťávy v dužině. Šťáva je jedovatá a při styku s lidským organismem dochází k silnému svědění, zarudnutí a dráždění sliznice. Ačkoliv ve své domovině, což je východní tropická Afrika, dorůstají průměrně 5-10 metrů, v našich podmínkách jsou podstatně menší. Pryšce velmi dobře snášejí světlo, ale nevadí jim ani polostín. Naopak jsou náchylné na zimu, ideální teplota pro spokojený růst je 20 °C. Přezimují na světlém stanovišti s teplotou 12 °C. Jsou spíše suchomilné, nesnášejí rosení a přelití jim způsobí uhnívání kořínků. Na pěstování jsou nenáročné, množí se řízkováním, ale je nutné je po řezu namočit do vody, aby z nich přestala vytékat jedovatá šťáva. Hnojíme od jara do září.
Tento fikus se právem pyšní přívlastkem trpasličí. Bambino vyroste do výšky maximálně jednoho metru. Kromě drobného vzrůstu se Ficus lyrata pyšní i výrazným žilkováním a zajímavým tvarem listů, takže je středem pozornosti. Je z čeledi morušovníkovitých, zahrnuje asi 1000 druhů a je rozšířenou rostlinou v tropech i subtropických pásech po celém světě. Ve svém přirozeném prostředí tato dřevina dorůstá až do několika metrů a některé druhy rostou jako keře, jiné jako liány. Např. jeden z druhů - Fíkovník smokvoň dává skvělé a chutné plody - fíky. Některé druhy obsahují mléčnou šťávu latex. Česky řečené fíkusy rostou i jako bonsaje. Lyrata má ráda ranní nebo pozdně odpolední slunce, přímý svit jí nedělá dobře. Rostlina je citlivá na přelití, rozhodně nesmí stát ve vodě. Má ráda teplé prostředí a miluje vzdušnou vlhkost, takže jí bude vyhovovat i časté rosení a sprchování. Není nutné jí často přesazovat, stačí jednou za 2 roky. Množení stonkovým vrcholovým řízkem, který dáme do vody a pravidelně měníme vodu, dokud nezakoření. Pokud ficus začne ztrácet listy, omezíme zálivku.
I přes svůj nevábný český název - Dávivec odulý - se jedná o vytrvalou jednodomou sukulentní rostlinu zajímavého vzhledu, s nápadnými oranžově červenými květy, která pochází ze střední Ameriky a oblasti Karibiku. U nás se pěstuje jako pokojová květina, která svými zajímavými květy láká hmyz. Rostlina potřebuje dostatečnou vláhu, aby mohla kvést. Jinak vytváří zásobárnu vody - lahvovitě ztluštělý kmínek a shazuje listy. Jakmile je opět dostatečně zavlažená, vyraší na ní nové listy. Roste ze semen, potřebuje půdu bohatou na živiny, kyprou a propustnou. Dávivec často zkrápíme, chráníme před přímým sluncem. Velmi dobře snáší teplotu mezi 20-35 °C, v období sucha by teplota neměla klesnout pod 10 °C. Při poranění vytéká z rostliny latex, který je, stejně jako semena, toxický. Latex dráždí sliznice a kůži, semena způsobují nevolnost, zvracení nebo silné průjmy. Mezi květy vyrůstají soudkovité semeníky, které jsou pro svůj typický tvar nazývány "Budhovo břicho".
Jinak zvaná Hnědovka křídlatá je kapradina z čeledi osladičů. Důležitou roli hraje v akvaristice při odchovu mnoha druhů tetrovitých ryb. Používá se jako akvarijní nebo terarijní rostlina. Její výluh je důležitým faktorem pro odchov červených neonek. Dorůstá do výšky 30 cm. Je to oddenkovitá rostlina s kopinatými listy a krátkým řapíkem. Jejím domovem je jihovýchodní Asie, roste zejména v Číně, Indii, na ostrově Jáva nebo na Filipínách. Vyrůstá na březích potoků a její kořeny jsou přímo ve vodě. Rostlina oblíbená převážně akvaristy a teraristy roste na slunném místě i v polostínu. Přirůstá k pevným podkladům - kořenům nebo kamenům. Špatně roste volně vysazená v akvarijním podkladu. Teplota vody by měla být maximálně 25 °C. Množí se dělením větších trsů oddenků nebo oddělováním mladých rostlin.
Evropský trh je neustále zaplavován novými a novými druhy rostlin, jejichž kultivary se dokáží adaptovat i na naše, zcela odlišné podmínky. Neměli bychom ale zapomínat na ty, které pěstovaly již naše babičky a jejichž obliba byla díky nenáročnosti a bohatému květenství velká. Ostatně valná většina pokojových rostlin a exotických zvlášť je velmi krásná, má zajímavé a barevné květy. Negativní stránkou ovšem je, že stejně jak jsou tyto rostliny krásné, jsou i většinou jedovaté a toxické. Je tedy nutné si předem přečíst pěstební podmínky a případně zamezit dětem a domácím mazlíčkům kontakt s rostlinami. I přes svou jedovatost budou ale exotické pokojové rostliny ozdobou našich domácností.
Publikováno: 25. 6. 2019, Autor: Martina Pilzová, Profil autora: Martina Pilzová
