Týden bezprostředně předcházející Velikonocům se nazývá pašijový týden nebo také svatý týden. Každý den v tomto týdnu má své nezaměnitelné označení a svůj význam. Události, zvyky a tradice konané v jednotlivých dnech mají svůj původ jak v křesťanství, tak pohanství. Křesťané si připomínají mučednickou smrt Ježíše Krista a jeho zázračné zmrtvýchvstání. Ostatní pak Velikonoce vnímají hlavně jako oslavu příchodu jara.
Pašijový týden počíná Modrým pondělím, pokračuje přes Šedé úterý, Škaredou středu, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílou sobotu a končí Božím hodem velikonočním. Ačkoliv z pohledu historických událostí bývá k těmto dnům přiřazena i Květná neděle, která pašijový týden otevírá. Po pašijovém týdnu nastávají Velikonoce, nejdůležitější křesťanský svátek v roce. Křesťané vnímají Velikonoce jako důležitější svátky, než jsou Vánoce.
Kdy je pašijový týden a kdy se slaví Velikonoce?
Vzhledem k tomu, že jsou Velikonoce pohyblivým svátkem, tak ani pašijový týden nemá přesně stanovené datum. Doba, na kdy tyto dny připadají, se řídí právě Velikonoci.
Výpočet data Velikonoc není nijak složitý. Vždy se slaví první neděli po prvním jarním úplňku – tedy po prvním úplňku, který následuje po jarní rovnodennosti, která připadá na 21. březen. V úvahu pro oslavu Velikonoc tedy přichází období mezi 22. březnem a 25. dubnem. Velikonoční neděli a Velikonočnímu pondělí pak předchází právě pašijový týden.
Nejen na Velikonoční pondělí, ale v celém pašijovém týdnu se den po dni dodržuje řada zvyklostí a tradic
Co to znamená pašijový týden?
Pašijový týden vděčí za své pojmenování pašijím, tradičním biblickým vyprávěním, která vypovídají o životě a utrpení Ježíše Krista. Tyto události zaznamenali apoštolové, následovníci Kristovi. Nejpodrobněji jsou v nich zaznamenány události právě z doby dnešních Velikonoc, z doby posledního týdne Kristova života. Tehdy Ježíše zradil jeden z učedníků, Jidáš Iškariotský. Ježíš byl uvězněn, odsouzen, přibit na kříž. Zemřel mučednickou smrtí, aby poté zázračně vstal z mrtvých. To vše se odehrálo v jediném týdnu – v pašijovém týdnu. Někdy bývá také označován jako svatý týden. V některých krajích se dokonce setkáme s označením tichý týden – je to totiž doba, kdy nezní kostelní zvony a věřící se halí do smutku.
Během pašijového týdne si věřící připomínají poslední týden života Ježíše Krista, který vyvrcholil jeho vzkříšením z mrtvých
Co v sobě skrývají jednotlivé dny pašijového týdne?
Nejen velikonoční kraslice, ale také jednotlivé dny pašijového týdne jsou pěkně barevné. Jejich název je zpravidla odvozen od událostí, zvyků a tradic, které se v tento den dodržovaly. Nejdůležitějšími dny pašijového týdne jsou Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota – takzvané velikonoční triduum.
Květná neděle – den, kdy se v kostele světí kočičky a zelené ratolesti. Připomínka příjezdu Ježíše Krista do Jeruzaléma. Posvěcené kočičky měly dle lidové tradice magickou moc.
Modré pondělí – z pohledu křesťanství neměl tento den žádný zvláštní význam. Hospodyně zpravidla začínaly s úklidem domácností.
Šedé úterý – ani šedivé úterý nemá žádný zvláštní význam. Podle tradice se v tento den měly z domu vymést pavučiny, a v některých staveních se dokonce bílilo.
Škaredá středa – i v tento den se uklízel celý dům a hlavně se vymetaly komíny. Odtud také pramení další pojmenování: Sazometná středa nebo také Černá středa.
Oblíbeným dnem je Zelený čtvrtek, kdy byste podle tradice měli sníst něco zeleného
Zelený čtvrtek – podle tradice byste v tento den měli sníst něco zeleného, to vám zaručí pro celý příští rok zdraví. Hospodyně na zelený čtvrtek pekly tradiční velikonoční pečivo jidáše. V tento den se naposledy rozeznívají zvony a pak symbolicky „odletí do Říma“ a utichnou.
Velký pátek – tento den je opředen velkou magií, řadou pověr a tradičních zvyklostí. Byl to den, kdy byl ukřižován a do hrobu uložen Ježíš Kristus. Podle pohanských pověr se nesmělo prát prádlo ani hýbat se zemí. Kdo chtěl přijít k bohatství, věřil, že skály na Velký pátek vydávají své podklady. Zvony, které v tento den mlčely, byly nahrazeny řehtačkami.
Bílá sobota – den nesoucí se ve znamení smutku. Věřící truchlili nad smrtí Ježíšovou. Nekonaly se bohoslužby. V tento den se symbolicky ve staveních uhasil oheň a důkladně se vymetla kamna, aby se založil oheň nový, čistý… V sobotní podvečer se „navrací zvony z Říma“, aby se v neděli rozezněly a zvěstovaly novinu Kristova vzkříšení. Hospodyně pekly mazance a beránka.
Boží hod Velikonoční – noc ze soboty na neděli je označována jako „velká noc“, odtud také pramení název Velikonoce. V tu dobu vstal Ježíš zázračně z mrtvých. Skončila doba přísného půstu a nastala doba veselí a radosti. Ráno se odnášely tradiční velikonoční pokrmy posvětit do kostela. Pletly se pomlázky a barvila se velikonoční vajíčka.
Velikonoční pondělí – tento den se nese ve znamení ryze pohanských tradic. Všude se konalo dlouho očekávané veselí – chodilo se s pomlázkami na koledu, koledovala se obarvená vajíčka. Vyšlehání proutkem mělo dívkám zajistit svěžest, mládí a plodnost.
Zdroj informací: autorka článku
Publikováno: 14. 4. 2019, Autor: Andrea Drobílková, Profil autora: Andrea Drobílková
