Mnoho evropských i světových měst soutěží v tom, do jaké míry jsou udržitelná, zelená, ekologická či dokonce bezemisní. Udržitelné město uspokojuje potřeby současné generace, aniž by oslabovalo možnost dalších generací naplňovat jejich vlastní potřeby. Ale dá se v takovém městě vůbec žít? A jaké to je?
Profesor Karel Maier z ČVUT na svých přednáškách v rámci předmětu Ekologie říká, že město je umělý ekosystém k přežití lidí jako druhu. Ekologie města je pak ekologií lidského druhu v civilizaci. Myslím, že je to výstižné.
Bohužel, ekologická stopa bydlení se zvyšuje se zvyšováním standardu a „potřebného“ ke spokojenému žití. Slovo „potřebného“ je v uvozovkách schválně, protože v dávné minulosti byla potřebná jednoduchá chýše, dnes si spousta z nás nedovede představit život bez vlastního bazénu či solária.
Co město potřebuje
Standardní město s 1 milionem stálých obyvatel potřebuje denně kolem 630 tisíc tun vody, 2 tisíce tun potravin a 10 tisíc tun paliv. Vyprodukuje přibližně 500 tisíc tun splašků, 2 tisíce tun dopadu a 630 tisíc tun zplodin za každý den! To není zrovna udržitelné…
Co je zelené město
Budovy a zástavba v ekologickém městě jsou energeticky úsporné, šetrné vůči přírodním zdrojům, a to od stavby přes užívání až po likvidaci. Zátěž životního prostředí nesmí přesáhnout únosnost ani schopnost obnovy. To zní hezky, ale jak toho docílit?
Lidé v udržitelném městě by měli mít dostupná pracoviště, občanskou vybavenost, volnočasové aktivity a vše ostatní nemotorovou dopravou. Využít mohou efektivní infrastrukturu cyklostezek, dostatečné pokrytí hromadnou dopravou nebo chůzi po svých. Zdravější ovzduší a pravidelný pohyb pak přináší zdravější tělo.
Také hospodaření s vodou má svá pravidla, využívá se srážková i recyklovaná (tzv. šedá) voda. Zelená města, jak už sám název napovídá, musí mít dostatek zelených prostor. Zeleň je pak udržována také s ohledem na životní prostředí, sekání například zajišťují na vhodných místech obce.
V jihovýchodním předměstí Londýna vyrostla v roce 2002 jedna z prvních udržitelných velkoměstských komunit Beddington Zero Energy Development (BedZED). Skládá se ze 100 domů, kancelářských prostor, vysokých škol a komunitních zařízení. Garáže zde téměř nenajdete, využívána je veřejná doprava. Když už se ve čtvrti auta vyskytují, tak zde funguje systém půjčování a jsou na zkapalněný plyn. Všechna energie pochází z obnovitelných zdrojů přímo v místě, ať už ze solárních panelů či spalovně bioodpadu (později zemního plynu). Byty splňují pasivní standard. Samozřejmostí je také zachycování a využívání srážkové vody, dále přeměna šedé vody.
Čtyři kilometry od centra německého univerzitního městečka Freiburg im Breisgau se rozkládá čtvrť Vauban. I zde se všechny budovy pyšní pasivním standardem, střechy honosí solární kolektory, díky nimž a dalším opatřením jsou některé domy dokonce energeticky pozitivní (tj. produkují více energie, než spotřebují). Interiéry vytápí teplárna na štěpku a podobně. Zajímavostí je, že 80 % území infiltruje dešťovou vodu. Díky tomu může ve čtvrti fungovat lokálně uzavřený oběh vody. Dokonce 70 % domácností nemá auto, k dispozici jsou pohodlné tramvaje, a to mohu potvrdit, protože jsem měla tu čest se jimi při své návštěvě přesouvat. Velmi komfortní jsou také četné pěší zóny či cyklostezky. Během výletu se můžete kochat stavbami z recyklovaných materiálů – hlavně dřeva. Ve městě je díky své poloze a mnohým vodním kanálkům velice příjemné klima.
Za návštěvu určitě stojí nejzelenější města Evropy. Mezi ně se hrdě řadí například dánská Kodaň (2014), britský Bristol (2015) či slovinská Lublaň (2016).
Lublaň je zaslouženě nazývána cyklistickým rájem. Jistě má své kouzlo i v noci, kdy vám posvítí úsporné pouliční lampy s LED diodami.
Skandinávská města mají v udržitelnosti tradici mnoho let. Nejen srdce ekologa potěší norské Oslo, švédské Malmö nebo finské Helsinky se zelenými plochami, které zabírají až polovinu celé své rozlohy.
Osobně by se mi zamlouval i život v nizozemském Amsterdamu. Líbilo se mi, že téměř u každého domu byla přípojka pro dobíjení elektromobilů, dále všudypřítomná jízdní kola, rozlehlé parky a zalesněné prostory. Už jste viděli autobusy jezdící na organický odpad? Ne? Vyrazte do švédského Växjö.
Tak třeba Paříž! Paříž chce do roku 2015 snížit objem skleníkových plynů o 75 %. Čtyři sta městských parků jí nestačí, chce vynikat i budovami, které budou pohlcovat emise a zároveň produkovat energii.
Za zmínku určitě stojí největší švýcarské město v předhůří Alp. Curych totiž přislíbil, že nízkoemisní zóna se v blízké budoucnosti znatelně rozšíří.
Ani Stockholm nezůstane pozadu. Stockholmský Royal Seaport zahájil výstavbu další environmentální čtvrti v hlavním městě. Do roku 2025 bude vybudováno 10 000 domácností a 30 000 kanceláří. Do roku 2030 bude okres úplně prostý fosilních paliv a bude mít pozitivní dopad na klima. Máme se na co těšit.
