Zatím to ani moc nevypadá, ale přesto je třeba myslet na to, že zima se pokradmu blíží. Pokud patříte mezi ty, kteří neradi spoléhají jen na dodávky elektrické energie či plynu a topíte nebo přitápíte dřevem, je nejvyšší čas si udělat pořádnou zásobu. S výběrem, přípravou i skladováním dřeva se pojí několik základních pravidel, díky nimž ušetříte svůj čas i síly.
Jaké dřevo vybrat?
Čerstvé dřevo by mělo před pálením prosychat (ideálně tři roky). Je tedy jasné, že na letošní zimu byste měli mít nachystané palivo již z předchozích let. Nicméně vás čeká doplnění zásob na další sezonu. Přitom máte na výběr v podstatě dva způsoby, jak nové dřevo opatřit – „samovytěžením“ v lese, či koupí již zpracovaného dřeva připraveného k prosychání. Nejpohodlnější, ale dražší variantou, je pořízení dřeva nařezaného a naštípaného na kusy, které jsou připravené rovnou na topení.
Pokud si ale koupíte kulatinu či větší špalky, je nutné je nařezat ruční, cirkulární nebo motorovou pilou na požadovanou délku a naštípat na menší kusy, které lépe proschnou. Pak je také potřeba vyřešit, aby dobře proschlo.
Jaké dřevo koupit?
Palivové dřevo koupíte ve specializovaných obchodech s topivy nebo hobby marketech. Obvykle se bere jednotka tzv. „prostorového metru“, což je množství dřeva, vyskládané do krychle o objemu jeden metr krychlový. Na topení v kamnech a krbech se hodí štípané dřevo, zatímco celá polena jsou vhodná spíše do velkých kotlů a topenišť.
Zvolíte-li pohodlnější variantu a zakoupíte si dřevo zkrácené na požadovanou délku, zbývá vám vyřešit jen dobré uskladnění. Pokud je třeba dřevo pro lepší vysychání naštípat, postačí vám na malé špalky štípací sekera. Při štípání větších kusů se hodí štípací klín.
Paradoxní je, že tvrdé (například dubové) dřevo se štípe mnohem lépe než některé měkčí druhy dřeva. Nicméně lépe se štípe dřevo čerstvé než vyschlé.
Štípačka dřeva je užitečný pomocník
Při zpracování většího množství dřeva usnadní práci štípačka. Sehnat lze stroje s elektromotorem a s benzinovým motorem. U výkonnějších strojů s elektromotorem je třeba zdůraznit, že se připojují přes třífázovou zásuvku.
Dle polohy dřeva se setkáte se štípačkami horizontálními a vertikálními. Horizontální štípačky mají sice menší výkon a jste omezeni délkou a průměrem štípaného dřeva, ale zase jsou dobře skladovatelné, lehké a také nestojí tolik peněz. Hodí se spíše na měkké dřevo o menším průměru. Tvrdé dřevo zvládnou spíše jen krátkodobě.
Vertikální štípačky se používají na horší práci, jsou výkonnější, dobře si poradí s tvrdým dřevem o větším průměru, jejich nevýhoda spočívá bohužel v ceně a mnohdy i horší skladovatelnosti. I zde ovšem záleží na typu motoru, kdy benzinový motor podá mnohem lepší výsledky než motor elektrický.
Naštípejte kulatinu
Mnohem levnější než koupě naporcovaného dřeva je koupit kulatinu, kterou si na požadované rozměry nařežete a naštípete sami. Na to je potřeba správné náčiní. Pokud si chcete přitápět jen příležitostně v nejhorších mrazech a nechce se vám investovat do drahého nářadí, můžete si dřevo připravit pouze s obloukovou pilou a sekerkou. Pro nařezání kmenů a kulatiny na požadovanou délku se hodí kvalitní řetězová pila nebo kolébková pila, takzvaná cirkulárka.
Jak vybírat motorovou pilu
Nejdříve je třeba si uvědomit, jak často a jaký materiál budete zpracovávat, zda budete mít přístup k elektrickému proudu, jaké máte s řezáním zkušenosti atd. Na základě toho pak vyberte požadovaný výkon stroje, délku vodicí lišty či samotný pohon pily.
Nejprve si promyslete, zda vybrat elektrickou nebo motorovou pilu. Výhodou elektrických pil je jejich tichý chod, snadné ovládání a minimální nároky na údržbu. Hodí se především pro práce na zahradě či u chalupy, protože vyžadují přístup k elektřině. S jejich pomocí snadno zkrátíte řezivo o menších průměrech.
Benzinové motorové pily jsou co do údržby náročnější, ale disponují zase výrazně větším výkonem a při práci s nimi nejste závislí na přívodu elektřiny. Hodně lidí se drží pravidla, že čím delší lišta, tím lepší pila. Na tento úzus se však nelze spoléhat. Délka lišty totiž snižuje kvůli tření výkon pily. Proto dlouhá vodicí lišta vždycky není, obzvláště u méně kvalitních neznačkových pil, zárukou pohodlného a bezpečného řezání. Na většinu prací na zahradě bohatě postačí lišta dlouhá 45 centimetrů.
U elektrické pily je důležité si uvědomit, jak daleko od elektrické sítě ji budete používat. Někdy je lepší se smířit s údržbou benzinové než neustálé natahování 50metrového elektrického kabelu.
Alternativou je pak aku pila, která nepotřebuje elektrický přívod a je snadná na údržbu podobně jako elektrická. Také její váha je nižší než u benzinové. Pokud se rozhodnete pro bateriovou pilu, je vhodné zvolit jednu značku a od ní pak kupovat všechny aku stroje. Ušetříte tak za baterie, jeden lze obvykle používat u všech ostatních strojů téže značky, akumulátor totiž obvykle činí až polovinu ceny.
Dbejte na dobré uskladnění
Kromě druhu dřeva rozhoduje o jeho výhřevnosti i způsob uskladnění. Málokdo má možnost skladovat dřevo uvnitř domu, proto se nejčastěji skládá podél zdi domu nebo volně do prostoru do hranice pod přístřešek či igelitovou plachtu. Plachtu je nutné čas od času odkrýt, aby se pod ní dřevo nezapařilo a nezačalo hnít. Kvalitní pevné plachty by měly být opatřeny kovovými oky, která usnadní jejich uchycení. Myslete také na to, že dřevo by nemělo ležet ve vlhku a vytvořte pod ním drenážní vrstvu. Dřevo vyschne dříve, bude-li hranice umístěna na návětrném místě.
Výhřevnost palivového dřeva zvýšíte, pokud jej několik dní před spálením umístíte přímo do místnosti, kde se topí. Když ho uložíte třeba do krbového koše poblíž ohně, dřevo dokonale doschne a bude hořet o to lépe a déle.
Zdroj: Ivana Kukalová, redakční specialistka na zahradu
Publikováno: 14. 11. 2022, Autor: autor: Ivana Kukalová
