Lidé uvěznění ve městech začali houfně skupovat rekreační chalupy, jejichž cena raketově stoupá. Na tyto nemovitosti si lze vzít hypotéku, ale nebylo možné v daňovém přiznání uplatnit odpočet úroků z úvěru na bydlení. To se nedávným soudním rozhodnutím změnilo. Ale jen za určitých podmínek.
Není výjimkou, že lidé rekreační objekty využívají k celoročnímu bydlení. V době koronakrize se do nich dlouhodobě přesunul prakticky každý, komu to práce umožňovala. Zařídit internet pro distanční výuku dětí či home office byl ten nejmenší problém.
Zvedla se i poptávka po chatách a chalupách a spolu s ní raketově vzrostly ceny. „Lidé zřejmě na základě prožité zkušenosti s lockdownem či potřeby v případě opětovného uzavření trávit čas v přírodě a ne ve městě začali shánět rekreační objekty. Zde došlo k nárůstu o 35 % jak v nabídkách, tak v prodejích. Při správně nastavené ceně se tyto objekty prodávaly ihned po první prohlídce, přestože se nárůst cen v tomto sektoru vyšplhal až o 50 %,“ popisuje Tomáš Jelínek, jednatel realitní sítě CENTURY 21.
Kolik dnes stojí chata v lese?
Není to, jak se říká, žádná láce. „Chaty bez pozemku se nyní prodávají za 20 tisíc korun za metr čtvereční, chalupy v dobrém stavu se bez problému prodávají za 60 tisíc za metr čtvereční a ty nejlepší objekty, třeba horské apartmány, nejsou výjimkou za 100 i 150 tisíc korun za metr čtvereční,“ vysvětluje Jelínek.
Při těchto cenách většina lidí sáhne k hypotéce. Pokud si však takovou nemovitost pořídili na hypotéku, nemohli kvůli jejímu zařazení „stavba pro rodinnou rekreaci“ v daňovém přiznání uplatnit odpočet úroků z úvěru na bydlení.
Soud změnil pravidla
Nejvyšší správní soud nedávno rozhodl, že i chaty či chalupy mohou v případě splnění určitých podmínek splňovat podmínku bytové potřeby a odečet úroků je tak možný.
Lidé, kteří k celoročnímu bydlení užívají rekreační nemovitost, mají v ní zapsáno trvalé bydliště a žádnou jinou nemovitost nevlastní, mohou dle nejnovějšího rozhodnutí Nejvyššího správního soudu na tuto nemovitost uplatnit daňový odpočet úroků z hypotéky a z úvěru na bydlení.
„Nejvyšší správní soud správně konstatoval, že zařazení nemovitosti v katastru nemovitostí není jediný určující zdroj při posuzování bytové potřeby, která je podmínkou k oprávněnosti využít daňovou slevu odpočtu úroků. Pokud nemovitost fakticky splňuje podmínky a technické parametry rodinného domu, nezáleží na tom, že je v katastru zapsána jako ‚stavba pro rodinnou rekreaci‘,“ komentuje David Eim, místopředseda představenstva Gepard Finance.
Rozhoduje skutečné užívání
Pro odpočet úroků byly původně stanovené dvě klíčové podmínky:
1. Poplatník, který chce uplatnit úroky, musí být účastníkem hypoteční smlouvy, tedy žadatelem či spolužadatelem o hypotéku.
2. Poplatník musí vlastnit nebo spoluvlastnit nemovitost financovanou danou hypotékou, která slouží k řešení bytové potřeby jeho samotného nebo jeho blízkých příbuzných.
Zároveň platí, že bytová potřeba není splněna například tehdy, pokud je na úvěr pořízena rekreační chata nebo chalupa nebo pokud je úvěr použit na výstavbu nemovitosti v rámci podnikatelské činnosti či výstavbu za účelem pronájmu.
Soudní rozhodnutí ale tyto podmínky upravuje a vyžaduje, aby byla brána v potaz realita a nikoliv pouhé zařazení v Katastru nemovitostí. „Podmínky bytové potřeby je potřeba nahlížet v reálném kontextu, nikoliv jen formálně podle toho, jak je stavba zapsána v dokumentaci,“ doplňuje David Eim.
Publikováno: 19. 4. 2021, Autor: autor: Julie Veselá