Podlaha zahrnuje velkou část obytného prostoru, a tak bychom měli dbát na to, aby z ní neunikaly žádné škodlivé látky. Není totiž neobvyklé, že i dnes jsou nabízeny nábytek či dekorace do bytů, které obsahují formaldehyd, flatáty a další škodliviny. Nechceme přeci celý den vdechovat něco, co může způsobit rakovinu, alergie či jinak nepříznivě ovlivnit naše zdraví. Pojďme se podívat, jak při nákupu poznáme podlahu bez nebezpečných příměsí.
V interiérech trávíme valnou většinu svého času a denně vdechneme přibližně 10–20 m³ vzduchu! Je tedy jasné, že bychom si domů neměli pořizovat věci, z nichž unikají nebezpečné látky. Pokud vás váš nos varuje a něco se mu nelíbí, protože nezdravě „chemicky“ zapáchá, poslechněte ho a se rychle se s tím rozlučte. Pokud to nevoní vašemu nosu, nebude to pravděpodobně dobré ani pro váš organismus. Nos je velmi spolehlivým detektorem pravdy.
Těkavé látky nejsou jen špatné
Většinou zpozorníme při sousloví těkavá látka, protože jsme si zvykli, že se to používá pouze v negativní konotaci. Ale těkavé látky se vypařují z každého materiálu, i toho přírodního.
Když pojedete v moři, ucítíte ve vzduchu vůni chloridu sodného – soli, který vydává mořská voda. To je pro náš organismus blahodárné a kvůli tomu k moři jezdíme. A i sůl je v tomto případě těkavá látka.
Pokud se doma vybavíte přírodnímu materiály – dřevem, sklem, kovy, keramikou, bavlnou či lnem, máte jistotu, že vaše plíce budou zpracovávat zdravý vzduch. Ale moderní látky mají spoustu praktických předností, kvůli kterým jim dáváme přednost před přírodními – například životnost či údržba. A pak je tu také důležitá otázka ceny.
Široká škála ekologických podlah
Na požadavky trendu zdravého bydlení reagují o výrobci podlahových krytin a nabízejí řadu ke dřevu alternativních ekologických krytin. Jde například o ekologické elastické podlahy, tzv. organické podlahy bez obsahu PVC, chloru, změkčovadel a s nimi souvisejících ftalátů, halogenů či těžkých kovů. Inovované výrobní technologie u takovýchto produktů staví na přírodních a recyklovatelných surovinách, přitom si zachovávají praktičnost a vynikající užitné vlastnosti. Může jít například o marmoleum či kaučukové podlahy.
„Například přírodní podlaha německé značky Wineo® PURLINE vedle přírodního plniva zapracovává organický polyuretan, finský výrobce Upofloor® zase vyvinul materiál Enomer® na bázi čistých termoplastických polymerů s extrémně nízkým obsahem organických těkavých sloučenin. Tyto krytiny jsou výjimečné právě tím, že díky tomu, že jsou vyráběny z jiných materiálů než PVC, tak mají emise nulové,“ upřesňuje Milan Mrkáček ze společnosti KPP.
K ekologickým podlahám také patří dlažba, ale ta se u nás používá hlavně v koupelně nebo kuchyni. V ostatních místnostech je kvůli své chladnosti v našich podmínkách používána převážně v kombinaci s podlahovým topením. Naopak velmi příjemným teplým materiálem je korek, který dlažbě zase nemůže konkurovat v odolnosti.
Další možností jsou podlahy německého výrobce Classen, jejich základem je deska Ceramin na bázi minerálů, tedy bez ftalátů, změkčovadel, PVC, těkavých látek nebo těžkých kovů.
A tím hlavním a nejrozšířenějším je pochopitelně masivní dřevo – tedy parkety či palubky. Ale pozor, abyste si nepořídli 100% přírodní podlahy a na povrchovou úpravu nepoužili nevhodné přípravky, které už tak nezávadné být nemusí. Používejte oleje, případně vodou ředitelné laky.
Jsou tedy PVC resp. vinyl škodlivé?
PVC a vinylová podlaha jsou jedno a to samé a rozhodně už automaticky nepředstavují jedy, které si dobrovolně stěhujeme do bytu. Je ale třeba být při výběru opatrní.
Úroveň vinylových podlah se za posledních patnáct let posunula výrazným směrem kupředu, výrobci nabízejí vysoce kvalitní produkty, zajímavé z hlediska konstrukčního provedení, složení a užitných vlastností. Legislativní požadavky i vlastní zájem renomovaných výrobců podlahových krytin vedou k výrobě polyvinylchloridových podlah, které jsou zdravotně nezávadné, bez flatátů, které se používaly jako změkčovadla, protože jinak by podlaha byla stejně tvrdá a křehká jako vinylová deska. Po zjištění jejich karcinogenních účinků byla v EU přijata velmi přísná omezení, pokud jde o hračky, obaly na potraviny či zdravotnické potřeby.
Zodpovědní výrobci tedy začali používat pouze netoxická změkčovadla a jejich emise u dnešních vinylových krytin mnohdy dosahují nižší úrovně, než jakou předepisují přísné normy například pro dětské hračky s příměsí PVC.
Riziko ale může vzniknout u levných krytin dovezených z Asie. „I někteří evropští výrobci vyrábějí vinyly v Asii, ale ti si výrobu kontrolují, obavy bych měl z „no name“ výrobců, kteří chrlí množství vinylů, u nichž jediným argumentem je cena. U těchto produktů nemá člověk jistotu, z jakých surovin byly vyrobeny, většinou to budou recyklované suroviny nezjistitelného původu, a emise těkavých látek, zejména ftalátů u nich mohou být na velmi vysoké úrovni,“ varuje Milan Mrkáček ze společnosti Kratochvíl parket profi.
Certifikáty o zdravotní nezávadnosti jsou jistotou
A co si má počít zákazník, který doma nemá chemickou laboratoř, aby zjistil složení podlahy? V prvé řadě požadujte po prodejci certifikát o zdravotní nezávadnosti. Je jich několik, mezi nejpřísnější patří zejména certifikáty vydávané německými a francouzskými akreditovanými laboratořemi, v obou zemích nestačí tzv. prohlášení výrobce o shodě, podlahové krytiny se opravdu musejí testovat zejména na emise těkavých látek či látky s karcinogenními účinky.
Pokud krytina nemá žádný z certifikátů, důvěřujte vlastnímu nosu a čichu. Každá krytina tzv. voní novotou. Pokud ta vaše od první chvíle chemicky zapáchá, je to první varování. „Tento zápach by měl do 28 dnů od pokládky zmizet, krytina by 28 dnů po pokládce neměla být cítit. Pokud ale takový no name produkt vydává zápach dál, tady už nastupují zdravotní rizika,“ radí Milan Mrkáček z KPP.
Nejznámější certifikáty:
Publikováno: 6. 8. 2021, Autor: autor: Kateřina Šedivá