Pohledem z rušné ulice připomíná svou přísnou, ale elegantní fasádou nedobytný hrad, do zahrady na druhé straně se otevírá přívětivá tvář tohoto „domu dvou tváří“.
Když majitel domu přibyl před více než dvaceti lety do Hovorčovic, koupil a zrenovoval dům na nevelké parcele sousedící s rušnou ulicí. Obec s dobrou dostupností do Prahy a přitom stále ještě venkov si s rodinou zamilovali.
Časem, když bylo jasné, že dům už potřebám rodiny nevyhovuje a stáli před rozhodnutím, zda stavět jinde nebo rekonstruovat původní dům. Zvítězila druhá možnost. Hlavním nárokem ve staronovém domě bylo personalizované bydlení, které bude něčím výjimečné. Zároveň chtěli, aby byl dům lehce udržovatelný a mohli se tak věnovat své práci a koníčkům.
Nový dům vedle starého
Investoři i architekt stáli před nelehkým úkolem: Jak řešit dům na pozemku u rušné ulice s projíždějícími auty, který je z druhé strany obrácen do zahrady? Jak rodině zajistit dostatek soukromí a přitom ji neuzavřít do ulity?
Architekt Petr Slavíček přišel s netradičním návrhem: Zastavět proluku mezi původním domem a domem souseda prostřednictvím moderní novostavby. Ta je propojená se starým objektem, který byl rovněž rekonstruován.
Díky tomu má nemovitost dvě tváře: Pohled z hlavní silnice vytváří pocit kompaktní pevnosti ve smyslu „můj dům, můj hrad“. Zde hraje hlavní roli krytina Lindab SRP Click z prvotřídní švédské oceli v tmavě šedé barvě, která se uplatňuje jak na střeše, tak i na fasádě. „Plech jako materiál na fasádu nebývá dosud u rodinných domů příliš častý. S nástupem moderních technologií však jeho obliba v Česku roste. Díky své tvarovatelnosti, barevné stálosti a snadnému zpracování je totiž vhodným materiálem tam, kde architekt nezůstává jen u klasických tvarů,“ uvádí architekt Petr Slavíček.
Pohled z druhé strany – ze zahrady – přirozeně propojuje venkovní prostory s interiérem. Zahrada už teď působí přátelsky a pohodově, ačkoli dle slov majitelů je zde čeká ještě kus práce, než se na jaře zaskví ve své plné kráse.
Výhoda nepohodlí
Celá realizace se v podstatě skládala ze tří částí. Z novostavby, kompletní rekonstrukce starého domu a v neposlední řadě z propojení obou objektů, aby vše do posledního detailu splynulo v harmonický celek.
Vše trvalo dva roky – a to hlavně kvůli tomu, že rodina v domě chtěla stále bydlet. Proto bylo nutné napřed postavit novou část, do které se následně přestěhovali, a poté zrekonstruovat původní dům.
Zvolené řešení mělo své výhody: Kromě těch ekonomických i možnost denně stavbu kontrolovat a reagovat na vzniklé situace, zvláště při rekonstrukci staré části.
Interiér jako otevřený prostor
Také kompletní interiér domu (včetně vnitřních materiálů, návrhu rozložení kuchyně a dalších místností, sanitárního vybavení aj.) je dílem architekta Slavíčka.
Skladba interiéru vznikala postupně po jeho diskusích s majiteli, aby vše bylo dotažené do posledního detailu. Každý člen tříčlenné rodiny měl svá přání: dostatečný prostor na výstavku Lega v dětském pokoji, velkou knihovnu v obývacím pokoji i spojení pracovny se zahradou.
„Chtěli jsme interiér, kde by vše mělo své místo a dokázali jsme tak v domě udržet dlouhodobý pořádek bez nutnosti každodenního uklízení. Díky společnému podnikání je pro nás dům zároveň kanceláří, proto bylo cílem oddělit i pracovní zázemí od volnočasového. Přitom jsme však chtěli vše začlenit do otevřeného prostoru, abychom se před sebou neuzavírali do místností. Před rekonstrukcí a dostavbou jsme byli zvyklí komunikovat přes celý dům – a to jsme chtěli udržet i nyní, když se jeho užitná plocha zdvojnásobila,“ říká majitel domu.
Dům také zcela přirozeně komunikuje s okolím: Jako příklad lze uvést velké okno z obývacího pokoje, vedoucí přímo na ulici. „Jako protiváhu plechové fasády jsme využili přírodní materiály: Například výsadbu bambusu, který je dělicím prvkem vytvářejícím přirozenou clonu mezi interiérem a exteriérem domu,“ komentuje architekt Petr Slavíček.
Publikováno: 15. 10. 2020, Autor: autor: Z dostupných zdrojů vytvořila redakce