Je vždycky zajímavé sledovat přelom. Prvních dvacet let nového století je za námi, a přichází jistá očekávání, co se změní. V těch stoletích minulých po prvních dvaceti letech hledání nového obvykle přišel zralý názor: takoví jsme. Možná, že tomu, jací jsme, pomůže shrnutí nábytku, který prezentují značky v tomto zlomu – zimě, kdy se láme rok 2019 na rok 2020.
„Lampa světlo nedělá, žárovka ano.“ To řekl už v roce 1989 Enzo Catellani, když zakládal společnost Catellani & Smith. Znovu a znovu zdůrazňoval, že je to žárovka, která dává světlu tvar …
A my jsme na výstavách svítidel sledovali, jak se tato proměňují, sází na kov, dráty, sdružují se v hrozny, mění v holé tyče a malé kandelábry, občas rozmarně zabrousí do opulentních nazdobených tvarů, ale především se pořád zjednodušují. Že by žárovka?
Rozhodně prošla v posledních ne dvaceti, ale třiceti letech různými transformacemi. Vrcholem je LED. Enzo Catellani její obrovský potenciál pochopil okamžitě. Oslavou nové technologie je lampa Trenta, zrozená právě teď. Je zároveň i oslavou žárovky, elegantního původního „tvaru“ světla. A je jedno, jestli ji vezmete samotnou do ruky a položíte tam, kde nechcete tmu, nebo je připravena sloužit na stojanu. Nese symptom této chvíle: nezavrhuje minulost, ale výtvor, který z ní vychází je naprosto současný a nový.
Kuchyň pro život
Po krátkých excesech poddimenzovaných a pak zase předimenzovaných sestav se ustálila kuchyně na formě, která umožňuje setkávání lidí. Není jen varným centrem, do kterého ten, který nevaří, nezabrousí. Navazuje na hlavní obytnou část bytu, neskrývá se za dveřmi, ale integruje se.
Samotná sestava nasála různé vlivy a smířlivě je uplatňuje. V zásadě je moderní a klidně se usadí v historickém prostředí. Akceptuje dřevo, neopouští oblibu v bílé barvě, klidně připustí průmyslové prvky, i detaily, převzaté z byvších venkovských kuchyní. Celkový výsledek je příjemný, uklidňující, plný moderních technologií a zcela současný.
Vydala se cestou kuchyní, nechce být ani malá, ani odstrčená. Kdo dnes při stavbě domu nepočítá s tím, že dá koupelně prostor, a pokud možno i přímé světlo, míjí se s dobou. Vybavení zůstává jednoduché v čistých liniích, ale drobné výjimky – třeba u řemeslně dokonalého umyvadla, jsou doslova žádoucí.
Takhle bychom mohli pokračovat dál. Všude v tomto oboru se najde úcta k minulosti, řemeslné dovednosti, k různým kulturním vlivům. A také pochopení současných potřeb a snaha přetavit to, co už bylo, do nové podoby s výraznou přidanou hodnotou a s použitím nejnovějších technologií.
Kdybychom to podobně vtipně a dobře uměli se svým životem, jak krásně by se všem žilo na zemi…
