Když se řekne Japonsko, mnoho z vás si jistě vybaví sushi, geishu (ne čokoládu), domy, jejichž interiér je oddělen stěnami z papíru a všudypřítomnou úslužnost. Když se řekne Nagano, téměř všichni si vzpomenou na zimní olympijské hry v roce 1998, kde jsme vyhráli zlatou medaili v hokeji. Po podobné zlaté medaili touží i designérské studio, které navrhlo neobvyklý dům. A kde? Přece v japonském Naganu.
Tentokrát se designérské studio Cell Space Architects vymanilo s miniaturních prostor, kterými „oplývá“ drtivá většina japonských domků a bytů. Klaustrofobní prostředí je však velikou nutností, protože ceny pozemků a prostoru vůbec, jsou neskutečně vysoké a většina pracovitých Japonců na vysněné bydlení z finančních důvodů nedosáhne. Proto, když v zadání návrhu designérské studio uvidělo: dům na kopci, vícepatrový, neomezený prostor, pokusili se propojit klasické tvary se vzdušným interiérem.
Neobvyklý dům v Naganu stojí v na kopci, má čtyři patra v různých levelech a byl postaven na zděných pilířích. Velká okna propojují všechny levely a nabízejí úžasný výhled v okruhu 360 stupňů. Dům nenabízí žádné speciální vymoženosti ani při jeho výstavbě nebyl kladen důraz na ekologická hlediska. Při bližším pohledu se zdá být inspirován americkými a kanadskými domy na samotě. Mnoho japonského nám neukazuje. Možná je to však záměr a japonští designéři chtějí ukázat, že se jejich návrhy mohou směle rovnat těm obdivovaným americkým nebo norským. Je to však dobře?
Interiér se nese v duchu minimalistického designu, ve kterém Japonci opravdu vynikají. Nejčastěji použitým materiálem je dřevo. Vše je světlé a jaksi sterilní. Ač ostatní návrháři tento návrh obdivují, nám připadá studený, nepraktický a na bydlení nevhodný , i když zajímavý počin. V poslední době architekti trochu pozapomněli na naše soukromí. Nikde žádné dveře ani žaluzie. Pokud to tak půjde dál, budou se příštích letech snad stavět sídlištní domy s prosklenými byty?
Líbí se vám cesta, kterou se moderní design ubírá?
Sabrina Harisová
Foto: contemporist.com, freshome.com
Publikováno: 26. 1. 2011, Autor:
