V jednom bytě žijí tři generace – babička Jaroslava s dcerou Janou a vnukem Tomášem. Obě ženy touží po nové kuchyni, ale nemají prostředky, aby si ji pořídily sami. Byt je v nevyhovujícím stavu, a tak se designéři rozhodli pro radikální rekonstrukci, kde nic nezůstane na svém místě…
Jarka i Jana tráví hodně času v kuchyni – jedna ráda vaří, druhá zase peče. Kuchyně je ale malá, zastaralá, bez digestoře, ženy v ní nemají dostatek pracovní plochy ani vhodné vybavení. Ani zbytek bytu z padesátých let není zrovna v nejlepším stavu. Rekonstrukce se dočkala pouze koupelna a elektrické rozvody. Zbytek je katastrofa: Sololitová podlaha je plná nerovností, které jsou cítit při každém kroku, byt je velmi špatně dispozičně vyřešen. Jeden pokoj obývá babička Jaroslava, druhý pokoj je společný s kuchyní a je rozdělen příčkou. Ta odděluje obývák od Tomášova pokoje.
Na kameni kámen
Nevyhovující rozvržení a celkový stav bytu nedal designérům jinou šanci, než udělat rekonstrukci prakticky celého bytu a razantně změnit jeho dispoziční řešení. Obyvatelé budou asi doma po rekonstrukci bloudit, protože tam, kde je kuchyně, je dnes dětský pokoj, tam, kde je obývák, je nyní kuchyně a tam, kde je dětský pokoj, najdeme obývák.
„Tato proměna byla obrovská výzva, co se rozsahu v tak krátkém čase týká. Z původního plánu rekonstruovat obývací pokoj s kuchyní a maximálně se vstupní chodbou se vyklubala rekonstrukce i dětského pokoje. S výsledkem jsme ale spokojeni. Hned na začátek jsme se trápili s řešením dispozic. Už v úvodní debatě jsme tušili, že budeme muset pohnout s dětským pokojem, ale doufali jsme, že budeme moct použít stávající dětský nábytek, jenže ten by se absolutně do jinak umístěného pokoje nevešel. Dispozici kuchyně, a hlavně ostrůvku se stolem, řešil asi tak 8. návrh a ten vyšel jako jasně nejlepší,“ vysvětlují designéři Martina Pištěláková a Petr Hodan.
Jak se staví sen: V bytě nezůstal kámen na kameni (Zdroj: ) Jak se staví sen: V bytě nezůstal kámen na kameni (Zdroj: ) Jak se staví sen: V bytě nezůstal kámen na kameni (Zdroj: )
Jaká byla přání majitelů bytu?
Babičce Jarce by se líbila hlavně kuchyň do L, hodně pracovního prostoru a digestoř. Myčku nikdy neměly, pokud by dostaly myčku, omdlí radostí. Janě je to jedno, může to být klidně i dvoubarevné, nemá barvy, které by neměla ráda. Bude vděčná za cokoliv a největší radost jí udělá myčka. Líbila by se jí velká pracovní plocha, klidně moderní styl, a aby to hezky ladilo. Určitě si chtějí nechat sváteční nádobí od kněžny Leontýny, u které sloužila babička paní Jaroslavy. Potom nějaké rodinné fotografie a samozřejmě želváka v akvárku.
Co působilo při rekonstrukci designérům největší vrásky? „Největší výzvou byl opět jednoznačně čas a zvládnutí veškerých technických řešení, nové elektroinstalace, posun vody a plynu. Posun vody byl hodně náročný, nová pozice byla od té původní vzdálená asi 5 m, což je hodně kvůli spádu, ale instalatéři se s tím zdárně poprali. Měli jsme určitou limitní možnost dekorů kuchyně a nová dispozice kuchyně nabízela přes 4 m dlouhou kuchyň, což jsme chtěli opticky potlačit. Vzniklo tak asymetrické řešení smícháním 2 dekorů a na to jsme pak navázali zbytkem prostoru vcelku nesmrtelnou kombinací bílé a dubového dřeva. Celý interiér jsme chtěli řešit světle, svěže, žensky. Dětský pokoj je pro změnu v chlapeckých barvách a s motivy fotbalu, který má Tomášek rád,“ říkají dnes už s úlevou designéři Martina Pištěláková a Petr Hodan.
